Protoze velikonoce jsou svatky jara, a skautici maji jaro radi, i my jsme nezalezli a nenechali se odradit ne uplne slusnou predpovedi a vyrazili jsme na malej putacek. Vybrali jsme si tentokrat spis stredni vzdalenost, a po par drobnych peripetiich jsem se dostali i do vlacku smer Roznov pod Radhostem. Prestupy jsme sice uskustecnili jinde nez byl plan, a byli jsme i nuceni vystridat kupe, neb nejaky inteligent mel ten napad postavit vedle sebe otevrenou lahev. Pak jsem zaperlil ja, nebot jsem nechal na nadrazi kytaru i fotaky, ale moravane jsou fajn a cizi veci nechali kde byli. Sice se nam nepodarilo koupit chleb, ale ve vysledku to nevadilo. Pocasi bylo naprosto uzasne, tak jsem skuhral, ze jsem si mel vzit sandale a velke botky nechat doma. Jini zas nadavali na to ze se nechali zblbnout maminkami a vzali si podvlikacky. Fura zjistil ze nema kartacek na zuby, coz ho nejak deptalo, ale kdyz jsme mu nasli nejakej jinej, tak vubec neprojevil patricne nadseni. Tak Kozlik s Tadeasem zkusili kartacek i pouzit (kazdej samozrejme na tom druhem) ale ani to ho nepresvedcilo. Cesta do kopce byla opravdu narocna a vsem bylo vedro, navic slibovana studanka se nam nejak schovavala. Ze zoufalstvi jsme po sobe hazeli i tezsi predmety nez vtipy, ale nakonec se i voda nasla a tak vsichni prezili. Brzo jsme potkali i prvni zbytky snehu. Kdyz uz jsme meli predstavu, ze jsme nahore, objevili jsme dolni stanici vleku. Nakonec jsem uspesne stoupani zvladli, a Fura nas hned potesil informaci, ze budou nasledovat horsi. Vzhledem k tomu, ze jsem byl dosti nachcipany, tak me tato informace asi potesila vice nez tradicne brblajiciho kozlika. Slunce pomalu zachazelo za okolni kopce, a jeho paprsky jiz nebyli spravne hrejive. K tomu se pridal docela slusny vitr a tak zacalo byt chladno. Vesele jsme si stezovali, nic zleho netuse, ale melo byt hur. Fura objevil hranateho megaWoka, ale nakonec jsme ho sebou nevzali, protoze nejsme zlodeji (i kdyz se netvaril, ze by nekomu patril) a navic kdo by se s tim tahal. Za sera jsme si dali pauzu na sjezdovce a pohoupali se na vleku, coz bylo prima, i kdyz ho jisti inteligentni jedinci stale chteli pouzivat jako bouraci kladivo, ale to jsme jim rozmluvili. Pak jsem se jeste chtel zabit, ale kluci me premluvili, ze prej sem alespon ve vzacnejch chvilkach celkem fajn(jasne ze to rikali, jen aby me nemuseli pohrbivat, ci dokonce zachranovat), tak jsem toho nechal a radeji jsem se ve vyskach pevne drzel. Nocni sestup na pustevny po kamenite ceste byl vice nez ftipny a neobesel se bez par nehod, ale vsichni vcetne kytary nakonec prezili. Napad vyspat se na zaprazi jedne z chaticek neprosel a tak jsem se prez umele zasnezenou sjezdovku vratili do lesu. Zde to vypadalo temer kalamitne ale i tak jsme nasli mistecko a postavili stany. Udelali jsme si vecu a trosku se pobavili a pak se rychle rozmistili do stanu, protoze se znacne ochladilo. Bylo jasno a tak jsme si slibovali opravdu studenou noc, coz se i potvrdilo. Ja jsem dostal misto mezi „prcky“ z cehoz byli pochopitelne nadseni. Brzo rano me vzbudila tradicni potreba, ale trosku jsem se vydesil, kdyz pri prvnim pohybu jsem neco schodil. Myslel jsem si, ze to byli kuzleci veci v sitce, ale kdyz jsem se pohnul znova, spadlo neco dalsiho. Take jsem zjistil, ze stan je nejaky mensi nez byl vecer. Na treti pokus jsem objevil, ze po tom co se pohnu tak se udela ve stanu svetleji. Vysledek teto zahady byl celkem jednoduchy. Na stanu bylo nekolik centimetru snehu. Vylezt ven bylo dost peklo, a tak se strhla vasniva debata o to, kdo uvari caj. Nakonec ho udelali starsi, ale krome fury pri tom nevylezli ze spacaku. Pak jsme jeste museli dohledat veci skryte pod snehem, nejak sbalit stan a vyrazit dale. Najednou ale byli maminky nutici teple obleceni genialni a ma predstava sandalu samozrejme silena. Brodit se snehem me slo zdaleka nejhur, a tak jsem zacal zaostavat. Navic jsem sli porad do kopce, coz nam navigator Fura nejak opomel rict. Vzdy kdyz jsem prechazel nejake skryte snehove pole pod novym snehem, zapadal jsem po kolena i hloubeji, za coz se mi vsichni smali. Nastesti obcas take zapadli, a tak jsem se jim mohl smat take.
Po minuti spousty mohylek na tanecnici jsme zkusili najit certuv sutr, ale nejak jsme nebyli uspesni, a protoze k tomu nikdo nejevil zadnej zajem vydali jsme se dal. Pod Knehyni jsme resili, jestli vystoupame na vrchol, ale protoze bylo videt asi na pet kroku, tak jsem to vzdali. Radeji jsme doplnili v prameni vodu a pokracovali dale pod stolovou horu. Zde se misty i lehci jedinci nez ja brodili po pas snehem a doslo i k mensi snehove bitve, ale to je na nasich akcich celkem normalni. Kdyz jsme opustili oblast vecneho snehu, trosku nas zarazilo velke mnozstvi polamanych stromu, a vsechny zlomene smerem dolu. Resili jsme tuto zahadu mnozstvim ruznych teorii a postupne zjistili ze takovych mist je mnohem vice. Zkusili jsme se take zahrat vyrobou polevky, ale protoze vsude padaly velke kusy ledu ze stromu, moc se nam to nepovedlo. Navic bylo vsade lezave vlhko, a tak to opravdu nebylo nic prijemneho, obzvlast kdyz se v polivce zradne objevilo neco co jsem nemohl. Kazdopadne po navratu do civilizace jsme vyrazili do hospody na caj. Take jsme usoudili, ze vystrkovat zadek na snehu nemusi byt zrovna prijemne, a tak jsme se postupne vystridali i na mistnim zachode. A pak uz zase rychle do kopce. Mladi vcele s tadeasem vyrazili neskutecnym tempem, ale nakonec jsme je dobehli. Zkusili jsme i trosku narocnejsiho foceni, ale zase slunicko mizelo a tak jsme museli rychle zakempit. Zapomeli jsme ale natocit vodu, a tak jsme sbirali cerstvy snich po okoli abychom si udelali trochu jidla a cajik. Jidlo bylo super, jen uz nevim co to bylo za hmotu. A protoze bylo opet zima, slezli jsme se v jednom stanu na pokec a trosku kytary. Ac jsme zas tak moc neusli, brozeni snehem nas dosti zmohlo a tak jsme sli brzy spat.
Rano nas hnala zizen k dalsi studance na mape, Protoze byla cesta opet do kopce a svitilo krasne slunicko, bylo za chvilku vsem prijemne a uzivali jsme si krasneho dne. U studnaky se strhla mensi bitka o to kdo skonci ve vode, ale nejak chlapci vymekli a tak jsme zase zustali vsichni sussi. Cestou jsme potkali uzasnej bouldrovaci sutr, ale moc jsme se na nem nepredvedli. Ze smrku jsme pozorovali padaky nad Skalkou, kterejm sem moc zavidel a pak i vetron primo nad nama, kterej obdivovali vsichni. Martin usoudil, ze uz je dosti teplo, a e by mohl po snehu slapat na boso, ale ac jsme se snazili, nejak se mu to nepovedlo. Predvedli jsme sve neumeni v trefovani ruznych cilu snehovymi koulemi a pak jsme postoupili dale. Udelali zase neco k jidlu, poblbli a pokracovali dolu a dolu az k nadrzi Sance. Navrh na zdolani Lyse byl zamitnut a tak jsme zustali zde. Pres jakysi hroutici se svah jsme se dostali dolu k vode, kde jsme se vyblbli a trosku se predvadeli zabkama. Ackoliv jsem byl nemocen a nemohl jsem za to, presto se ozval nazor, ze rano bude koupanicko, i kdyz voda byla moc ledova. Zustali jsme u vody nejak dlouho, az nas Kozlik s Martinkem cekajici na kopecku zacali postradat. Dali nam to najevo jak je u nich normalni a zacali nas bombardovat siskama. Pustili jsme se do suseni mokrych stanu a vyroby jidla. Do kasicky se hezky hodila klobaska a bylo to opet moc dobre, a pak zase nejake povidani, nejaka kytara a nakonec pak zase spacacek a dobrou noc.
Rano byl hroznej studenej ficak a na hladine docela slusne vlnky a tak se nakonec koupani radeji nekonalo. Cesta zpet do kopce nas celkem zahrala, a za chvilku jsme jiz byli na hrazi. Zjistili jsme, ze se porada sjezd Ostravice a tak zde bylo docela zivo. Voda vypoustena z prehrady byla opravdu pusobiva, a dokazovala ze je to opravdu silny zivel. Fura nas opustil, nebot se mu nechtelo lezt dolu do udoli a vydesili ho nektere symboly. Ricka je fakt pekna, taky bych se projel. My jsem ale museli trosku pospichat a tak jsme sli celkem svizne. Po case jsme se opet shledali s furou, a po obcerstveni Kofolou se vcas dostali na nadrazi. Sdlabli jsme tunacka a pak uz jen ceta do Praglu. Akci jsme zakoncili fotbalkem v dasni a nekteri pak v pondeli i splnenim tradicnich povinnosti. Tak priste uvidime, kam vyrazime, jestli to bude dal nebo blize.