Na vanocni vypravu jsme se tentokrat nechali pozvat na chatu byvaleho clena ve Studance v Luzickych horach. Predpoved byla v celku zajimava a tak jsme doufali v bile vanoce. To se nakonec i povedlo, a bylo to moc pekne.
I kdyz poporade, zacatek byl velmi zajimavy. Seslo se nas jen par, coz je u takto tradicni akce o to smutnejsi, ale nalada byla celkem vesela. Vzhledem k tomu, ze Rohlik se Salmajem a UkUkem byli jiz od rana na miste a obstarali i nakupy, meli jsme celkem klid. Pak jsme tedy vyhlasili odchod a vse bylo stale v klidu. Celkem me ovsem prekvapilo, ze po trictvrte hodine jsme byli teprve na Hradcanske. Tim padem to zacalo byt docela napinave. Tadeas mel nejake problemy stihnout sraz a tak byl jiz na nadrazi. Dostal tim padem oblibeny ukol, zadrzet vlak vlastnim telem. Se mu to teda moc nepovedlo, v dobe, kdy jsme chteli vylezt na nastupiste, si nas nasel s tim, ze pred minutou masinka ujela. Tak jsem se sel podivat na autobusak a kolem mel projel minibus s napisem Rumburk. Tak jsem ho dobehl a zjistil jsem, ye se asi nevejdem, ale jede prave ted. Chvatne jsem se vratil do haly, kde se kluci mezitim stihli rozlozit, rozbalit vsechny veci a pustit se do jidla. Nastal opet zmatenej presun, a nakonec jsme se na pulky do dvou minibusu i vesli. Sice jsme sedeli poruznu po zemi a tak, ale jeli jsme a dokonce jsme meli dojet primo maly kousicek od chaty. Takze to vlastne dopadlo uplne vyborne. Po ceste k chate kolem nas projelo nejprve auto, a za nim zcela samostatne i prives, ale zavjej u silnice vse zachranila. A pak uz na nas blikalo svetelko chaty a zapadli jsme do teplicka. Chvilku jsme resili kde co jak … ale rychle jsme se dostali k oblibene fazi jidla, jidla a jidla. Take jsme zjistili, ze i tato chata drzi nasi vanocni ctyrlistkovou tradici. Starsi chlapci byli privitani boxerskymi rukavicemi v obliceji a tak bylo velmi dlouho veselo. Mamut nahodil jakousi posedaci hru a kupodivu i ti nejmladsi vydrzeli a nerozplacli se na miniplacicky. Veselo bylo dlouho do noci a jen pohruzka brzskeho vstavani nas nakonec zahnala do spacacku. Naopak pohruzky vubec nefungovali na nase nejmladsi, kteri se sice poslusne odsunuli dolu, kde byli vsek Rohlikem zcela nekompromisne odeslani zpet nahoru. Rozhodovani mezi rozzurenym Rohlikem, a rozzurenymi pouhymi 10 jinymi lidmy bylo vcelku jednoduche a meli jsme smulu my. Az teprve zavaleni ctyrlistky prineslo svuj efekt, ale to jiz stejne vetsina lidi byla trosku nacata, a tak se stejne brzy vstavalo. Rozcvicku jsme meli na chodbe, protoze venku to vypadalo nejak mrazive. Snidane, sbalit veci, osazet Furu mrkvi a mohli jsme vyrazit do okoli. V chate jsme nechali akorat Rohlika s Salmajem a mel dorazit jeste Bach se Zvejkem. Tato smena mela pripravit jidlo na vecer, ale bohuzel slibovane posili se nakonec neobjevlili. Vyrazili jsme z chaty, a ac jsem vsechny prosil aby zkusili vydrzet alespon do obeda susi, samozrejme se hnedle vrhali do snehu a snehem po sobe (a bohuzel i po me). Dali jsme par sneznejch her, a zacali se pomalu ucit uhejbatpred salvami snehu ze stromu. Pak taky pred Tadeasem padajicim ze strechy, ale to nebylo tak tezke, neb to bylo kontrolovane. Uspesne jsme nasli vetrny mlyn a dali si u nej eskymackou honicku a pak jeste strasidelny dum. Mekteri jedinci meli problem bludiste kteri nasi roveri vymysleli vubec pobrat, natoz pochopit. Po ceste kolem rybnika se samozrejme nasli i taci, kteri se chteli pokusit o plavani mezi ledovymi krami, ale tentokrat se to nikomu nepovedlo. Pruchod zamrzlou bazinou byl take zajimavou atrakci, a honza si nakonec nechal i zavazat botky, takze uz nesel v koulich snehu kolem nohou. Vyber mokre diry pro ohen jsem neschvalil, a nakonec po par pokusech mi to chlapci odsouhlasili. Na novem miste jsme nasli i drevo a za chvilku uz ohynek plapolal a brzy byla i polivcicka. Pak jeste jedna a meitim nejaka opekana cibulka. Pak nejaka akce pro zahrati a hura dale. A protoze je zimni slunovrat blizko, postihla nas brzy tma, tak jsme to obratili smerem k chate. Kdyz jsme trefili cestu, ohromil nas obrovsky mesic primo uprostred cesty, kam jsme meli jit. Brzy jsme jiz byli v teplicku a zacali se chystat na vecer. Nekteri sli pripravovat pohosteni, jini zabavit ostatni. Nahore se to zvrhlo v ctyrliskovou citarnu s handlovanim o cisla, neb tam byli jakesi pribehy na pokracovani. Dola kluci celkem makli a tak jiz brzy byli pripraveny misy s chlebicky, jednohubkami i cukrovym. Tak jsme se prevlekli do kroju, nanosili darky a nasledoval tradicni vanocni program vcetne oblibenych karpat. Jen tedy na koledy jsem nejak zapomel vzit texty a pamet nas vsech je dosti tragicka. Zazpivali, pojedli darky rozdali. Pri karpatech jsme dokonce an nic neznicili, jen jeste predtim nejak odesla klika na dverich. Vymysleli na nas spoustu odpornych figlu a jako obvykle si z nas ty potvory delali legraci, ale na to jsme jiz zvykli. Za trest se vyjimecne nejedli chlebicky, ale jen bramborovy salat, coz i tak Honzik uplne nerozdejchal, ale za to se tim kazdemu pochlubil. Pak jeste samozrejme sdelovani dojmu, vypraveni trosku kytary a pomalu spat, neb uz dlouho dlouho byl dalsi den.
Po ranu tradicne uklid, baleni, snidane ze zbytku a prinest par kladicek. A najednou je cas zmizet a musi se makat. Nejmenovany jedinec s nerzicima kalhotama s tim mel trochu problem, ale nakonec nejel nahej a na autobus i dosel. Tam jsem zjistil, ze pamet je vec osidna ale bus nakonec prifrcel a my s nim v klidku a pohode dojeli az domu (jen nevim, proc me pri tom kuzle porad mlatil, a proc si ta holcina musela stoupnout primo mezi nas, kdyz jsme si spokojene vypraveli a vsude bylo spousta mista)