Letosni vanocni vyprava se jiz potreti uskutecnila u Fury na chate v Jizerskych Horach. Cesta od autobusu k chate (priblizne tri kilometry) byla zajimavejsi, nez si vsichni zucastneni prali, hned po vystoupeni z autobusu nas prekvapil silny vitr (Xaver nas nesetril), pote jsme se snazili trefit zkratku skrz les (brodili jsme se snehem dale nez bylo komukoliv mile), ale nepodarilo se nam najit cestu, takze nezbyvalo nice jineho nez se dobrodit zpet na silnici. Vitr nepolevoval a vsem byla zima, deti si stezovali, ze je boli nohy, ale vsichni nakonec prezili. I cesta nasi automobilove posadky byla zajimava, pocinaje polofuncknimi steraci a konce metr hlubokymi snehovymi jazyky. Nemluve o nakupu, ktery trval asi dve hodiny a byli ve trech ruznych obchodech. Zbytek patecniho vecera se nesl ve znameni her, hrani na kytaru a psychickych priprav na sobotu.
Sobotni rano zaclo klasicky a to tim, ze nejmladsi clenove budili cleny nejstarsi, s vyjimkou Bachora, ktery metodicky v prubehu noci budil cele spodni patro svym chrapanim. Nejdulezitejsi jidlo dne se skladalo z chlebu a apetita a pote jiz zapocly pripravy na celodenni vylet do okoli, i kdyz tentokrat ne tak docela celodenni a ne tak docela vylet. Jak jsem jiz drive zminil v Evrope zrovna radil orkan Xaver, takze foukal totiz silny vitr a obcas i huste snezilo.To ale skauty z Avalonu neodradi, a tak jsme se vydali brodit snehem do lesa, kde jsme zneskodnili par ukrytych banditu, vyresily par sporu snehovou bitvou a nezapomneli jsme ani navstivit mistni skalky a balvany. K tomu jsme se zvládli dukladně zmachat, tak abychom se tesili rychle do vyhrate chalupy. Po rychlem obede v chate jsme podnikli jeste rychly vypad ven a uzili jsme si poslední minuty denního svetla. Druha skupina mezi tim pripravovala pomazanky a chlebitchky na vecerni hostinu. Letos byli pouze tri pomazanky: syrovo-cesnekova, rybickova a bramborovy salat. Salat se delal ma miste, takze jsme si ho mohli udelat jak jsme chteli, coz se pozdeji ukazalo jako mensi chyba. Ukazalo se, ze nalevu v zelenine do salatu je totiz vice nez dost, coz vyustilo v prudce tekuty salat. Nase zachrana byl Mamut ze Zvejkem, kteri prijeli az v sobotu odpoledne a privezli suroviny na dohusteni salatu, chvala jim. Nakonec se salat preci jen povedl a to i bez horcice, kterou jsme tam v celkovem chaosu zapomneli dat.
Pak se jiz nachylil vecer, cukrovi bylo pripravene na talirich, chlebicky namazane na tacech a byl cas pripravit darky pro ostatni do naseho netradicne reseneho stromecku – smrkoveho hnizda. Uz zbyvalo jen se prevlect do kroju a slavnostni vecer mohl zacit. Na zacatek jsme pokusili o zahrani par koled na kytaru, ale to skoncilo fiaskem, takze jsme dale behem vecera radeji koledy zpivali bez doprovodu. Dale nas cekali sazky o to kdo kolik sni chlebicku, letosni sampion je Bachor s poctem 17 chlebicku, celkove byli sazky o neco stridmejsi, v minulich letech nebyli vyjimkou cisla jako 20 chlebicku, uz jsme na to holt asi moc stari a rozumni. Zbytek vecera se tedy nesl v konzumovani nezdrave velkeho mnozstvi chlebicku, rozdavani darku a zpivani koled bez hudebniho doprovodu, to vse prokladane obcas nejakou hrou.
Vecer ustoupil noci a to znamenalo jedinou vec, hru pri ktere se ublizuje chate a vedoucim – Karpaty – deti se snazi s baterkami posbirat co nejvice barevnych papirku rozmistenych po zhasle chate a brani jim v tom vedouci se zavaznyma ocima. Karpaty nas sobotni program koncil a tak jsme si mohli jit po narocnem dni konecne lehnout.
K nedelni snidani byli zbytky ze sobotni hostiny a ze jich nebylo malo. Kdyz byli vsichni najedni, zacali jsme balit, detem to bohuzel trvalo trochu dele nez s cim jsme pocitali, takze ne jenom, ze jsme si nestihli nic zahrat, ale jeste jsme meli co delat abychom vyrazili vcas na autobus zpatky. Daliborovi se jeste podarilo posbirat plnou igelitku obleceni ke kteremu se nikdo nehlasil. Jinak cesta do Prahy probehla bez vetsich kompliaci, nesnezilo, nefoukalo a nikomu se nic nestalo.
Fotecek je bohuzel pomalu, fotacek se vydal kamsi na vejlet, kdyby jste ho nekdo nekde potkal tak dejte vedet.
