Podzimky na Střele 26. – 30. 10. 2022

Po brzkém srazu a dlouhé cestě vlakem konečně vystupujeme. Roveři v sestavě: Chobotnička, Krkovička, Viktor, Pribin a Tadeášek vystoupili už ve stanici Mladotice zastávka. Z ní museli dojít na tábořiště bez mapy a cestou postupně splnit tři náročné úkoly: jeden z nich si nemohl nést batoh, řeku překonávali jen broděním a někdo musel jít poslepu.
Na nádraží v Mladoticích pak vystoupil Dalibor, Nebozez, Moro, Baf, Smíšek a Korela. Ani je nečekalo jen chození. Zahráli si kostkovou ruskou ruletu plnou úkolů.
Potom, co jsme se všichni sešli na tábořišti, jsme se vydali na dříví. A než nám zapadlo slunce, házeli jsme si s frisbeem.
Večer nás čekal zahajovací rituál se svíčkami, který vznikal tak nějak za pochodu, ale nakonec byl fajn. Z něj jsme se ještě odebrali na jednu noční hru a pak už byl čas jít spát.
Druhý den jsme posnídali buchty, co kluci napekly doma. byly moc dobré. Jakmile jsme dojedli, tak jsme se k pečení vrátili. Tentokrát nás čekalo pečení chleba pod kotlíkem zahrabaným v žhavých uhlících.
Touto zábavnou a zajímavou činností, krátkými hrami a koupáním, jsme strávili celý den.
Večer jsme si, při tvorbě kruhu z apětkového papíru, procvičili mozky i ruce. A došlo i na nějaké to zpívání a hraní na kytaru.
V Pátek nás čekal celodenní výlet ke krásným kamenům. Během kterého jsme stavěli lidskou pyramidu, zahráli šiškovku a zablbli na šutrech.
A protože jsme po tom všem byli unavení, zvolili jsme jako večerní zábavu hry z Partičky.
V sobotu nás nejprve čekala lidská štafeta. První člověk vzal druhého a nesl ho padesát metrů k třetímu. Tam společně vzali třetího. Tak to šlo dál až deset lidí, neslo jednoho. Následovalo závodění se sněžnými pluhy, které bylo taky velmi zajímavé a po obědě už několikáté koupání.
Na poslední večer jsme si nechali tradiční noční hru. Při které jsme se postupně všichni poztráceli a zase našli.
K nedělní snídani byla překvapivě diskotéka. Po ní jsem se vydali do Manětína na autobus. Měli jsme moc času, tak jsme se šli koupat v Manětíně na koupaliště. No a pak trochu Nebozezovou vinou, špatně si pamatoval odjezd autobusu, toho času bylo více. Nakonec jsme se, ale do Prahy dostali. A odnesli si spoustou zážitků.

Napsat komentář