Letošní tábor byl v duchu mimozemšťanů. Táborníci byli Merkové, jejichž domovské planetě hrozila katastrofa a oni se snažili najít nové místo pro život. To jim komplikoval především kritický nedostatek zásob a ne zrovna úplná podpora vedení planety.

Celkem jsme letos v krásném prostředí Blatenska strávili 23 dní v počtu 10 skautů 8 vlčat a 6-4 vedení (Rohlík jel po týdnu na vůdcovský kurs Gemini a UkUk nás opustil po 14 dnech do práce.) Seznam účastníků
Počasí bylo takové podivné, pár dní pařáky, že nešlo nic dělat většinu tábora pak chvíli hezky, chvíli déšť. Zažili jsme i několik bouřek, ale většina se nám naštěstí hezky vyhnula. Všichni co se ztratili na etapách se tentokrát dokázali najít sami, a tak až na pozdní večeře z toho nebyli žádné problémy.

   Tábor pro mě nazačal nejšťastněji, neboť jsem po probdělé pracovní noci zaspal. Přesněji řečeno vzbudil mě až telefonát jednoho z rodičů, zda se dnes na ten tábor jede. Navíc auto, které přijelo, bylo relativně malé a tak jsme museli přebírat věci, které chceme vzít. Při tom se samozřejmě vyřadili i některé, které pak byly potřeba. Počasí také nebylo zrovna přívětivé což všechno dohromady nejednomu táborníkovi zkazilo náladu. Navíc se nám podařilo urvat krk u Furovi kytary, neboť ty jsme vezli vlakem. Kytar bylo celkem 5 a to slibovalo naději pro náš oddíl do budoucna. Vůbec celý tento tábor byl hodně „hudební“.
Na tábořišti jsme potkali už jen Vencu, a i ten musel frčet, tak jsme se jen dohodli, že si necháme jejich celty, aby je nemuseli skládat mokré. Po rozdělení stanů jsme se vrhli do jejich úprav a samozřejmě do všech ostatních zahajovacích prací. Nejdůležitější v nestálém počasí bylo vytvořit dostatečnou zásobu dřeva, což někteří odmítali pochopit a hned na začátku se snažili flákat. Tak jsme si taky popovídali o táborových zásadách a ukázali nováčkům herní území. Při tom se strhla nejedna šiškovka.
Také jsme se došli vykoupat a podívat na Chvalov, protože náš rybníček je letos dosti humusný. A protože ti co to měli za úkol, nerozdělali ohýnek v týpku, zakončili jsme den na náměstíčku informacemi o nočních hlídkách. Ty dostal na starosti Moskyt, a ani on se nevyhnul pár zmatkům. Je pravda, že to pro různé změny ve složení účastníků neměl úplně jednoduché.
Ráno Ondra uvedl kluky do tvrdé táborové reality zatím mírnou rozcvičkou, dopoledne se pak pokračovalo v různých pracech na společných stavbách a samozřejmě opět dřevem. Moskyt s Klíštětem si našli jinou zábavu a to výrobu foukaček. Tentokrát se je ale ještě do práce dokopat podařilo. Odpoledne byli vstupní fyzické testy, kde mnozí překvapili, bohužel povětšinou nemile. Pak se hráli čísla. Samozřejmostí bylo i dnes koupání. Večer byl oheň, který byl opravdu dobrej (díky roveři) a u nějž proběhlo vyhodnocení bodování za celý rok. Vyhrál Klíště a mezi pondělními vlčaty Martin.
Novým zvykem na našem táboře se stalo stříhání o mytí ešusu. Objevili se takoví experti, kteří pak díky tomu nemyli svůj ešus ani jednou.

  Po ránu nás čekala tak zvaná HC rozcvička. Tentokrát ale byla jen mírná a s pár posilovacími zastávkami jsme doběhli na chvalov. K příjemnému překvapení všech doběhl i Kenny. Bohužel díky větru foukajícímu směrem k hrázi nabyl pro koupání pouýitelnej ani tento rybník a tak jsme se po návratu museli umýt v barelu. Honzíkovi se podařilo někde ztratit brejle, a tak jsme je zkoušeli najít, ale bylo to marné. Po snídani nás čekalo oblíbené škrábání brambor a pak nějaké hry na louce.
Pak jsme se pustili do první etapy CTH. Bylo to hledání informací v síti. Bloudění lanovým bludištěm za dodržování přísných podmínek se všem líbilo. Bohužel jsem tam nebyl a tak nemohu napsat více.
Pak jsme se šli vykoupat, tentokrát do našeho rybníčka. K obědu byl smažák, a tak všichni dlabali jak vlčáci i když mají ještě spoustu sladkostí z domova. Odpoledne další z oblíbených činností – úklid. Pak také středověk, protože je to hra populární a oblíbená, i když je předem jasné, že král jsem JÁ. V jeho průbehu přifrčel Kůzle, který měl zánět v uchu a musel ještě dnes na kontrolu.
Významnou událostí toho dne byla rovněž stavba pece. Rohlík s Furou se do ní pustili opravdu s velmkým elánem a tak brzo bylo zřejmé, že se bude péct. Občas to vypadalo, že bude dokonce pečínka z Fury, když se při kopání soukal dovnitř, ale bohužel se mu vždy povedlo dostat se ven. Vyrobili k ní řevěný komín, který však nevydržel a musel být nahrazen rourou od kamen. Večer pak tradiční fotbálek a Červený trpaslík.
Během dne dostali družinky zadanou výrobu ZÁkličského DEníKu, jehož nejoblíbenější částí se stal comics.

V tento den se udály v 2 zásadní akce, z nichž jedna byla plánovaná, jedna neplánovaná.
První byla, po nezbytných raních pracech, etapa. Celé dnešní dopoledne, a ještě spoustu dalšího času, strávili kluci výrobou lodí, kterými budou cestovat vesmírem, vlajek, pokřiků a volbou jmen. Lodě se nejčastěji vařili, což je nová výrobní technologie merků (na zemi by se tak nejvýš svařili). Vlajky vznikali tradičně z roztrhaného zásobovacího stanu, a tak měli tradiční oranžovou barvu.
Druhým zpestřením bylo hromadné nedobrovolné koupání. To mělo tyto důvody.
a) Svátek měl Jakub a ty máme v oddíle 3. je pravda, že Rohlíkovi se od rána říkalo Jirka, ale to nikoho nezmátlo. Tak nám zmizel do lesa a nechal za sebou značkovací stopu. My jsme však měli další věc, která nás zaměstnala, natolik, že jsme to neřešili.
b) Kůzle a Martin blbnuli příliš na nástupu a tak se vedení rozhodlo je potrestat koupelí, z čehož měli ty správné pocity.
c) Kolegialitou i nekolegialitou všech ostatních.
Takže zatímco Jirka připravoval stopovací dráhu v lese zcela zbytečně (proč taky, když jiřího je v dubnu) my jsme si odnesli oběti k vodě. Musím přiznat, že buď už slábnu, nebo nám nějak moc rostou. Odnést svíjejícího se kozla k rybníku nebyla žádná legrace. Ta začala hned vzápětí. Nejprve tam vletěl Martin, pak byl namočen Kůzle, a když už jsme byli u té vody tak nastoupili i oslavenci. Při tom někteří jedinci prudili a tak šli taky. To už se zvrhl hotový boj o suchou kůži. UkUk naznačoval, co máme udělat Furáčovi, a poznal na vlastní kůži přísloví o kopané jámě. Při následném pokusu kluků nás z mola sestrkat jich skončila ve vodě naprostá většina. Pak už nezbývalo než zdrhat a to jak před mokrejma trikama, tak i šiškama.
Kromě těchto událostí se samozřejmě stále něc dělo. Například při přístavech jsem krásně naštval Bachora.
To bylo tak: Bachor si po ránu dával v lese rande s veverkou, která mu pak pózovala pro spoustu fotek. Byl na ně náležitě hrdej, a tak když přišli při hře kluci, že v lese našli mrtvou veverku, neváhal jsem ani chvilku a zneužil toho. Za pomoci Fury jsem vyfotil detailní záběr hlavičky a přinesl to ukázat Bachorovi. Koukej veverka ve skoku povídám mu. Byl tak naštvanej, že zatínal pěsti a běhal okolo jak pejsek na řetězu a přemějšlel jak mě trumfnout. Bohužel jsem příliš hodnej a tak jsem mu pravdu brzy prozradil. To Žvejk reagoval okamžitě. „Ta musela bejt vzteklá nebo mrtvá!“
Další zajímavou událostí bylo první pečení v naší nové peci. První pokusnej plackochleba byl docela v pohodě, ale pec ještě mouchy měla. Také se rozjela výroba předmětů z kůže, takže co dělat bylo opravdu pořád. Večer jsme se pro změnu zdrželi v týpku u kytary hezkou chvíli přes večerku.

  Protože skauti mají býti otužilí, chodíme ode dneška na rozcvičky co nejméně oblečení. Teda jen někteří, kdo na to mají morál. A výsledek se hned dostavil. Ondra po kotoulech v mokré trávě měl jakousi kožní reakci. Další součástí otužování je samozřejmě i raní koupání. Vzhledem k řasám v rybníce to ale občas bylo ne příliš příjemné, někdy až nereálné. Když to ale jde, tak se i pěkně vyblbneme.    Zatímco si družiny poměrně intenzivně připravovali lodě a další důležité potřeby, došlo i na schánění zásob. Protože to byla ale akce tajná a podpora byla neoficiální, museli si pomoci poněkud nelegální cestou. Návštěvu supermarketu po zavírací době jim dosti znepříjemňovali strážní roboti. Přes pár drobných úrazů a zásahů elektrošoky robotů, se nakonec podařilo všem nasbírat dostatek zásob na dlouhou cestu.
Odpoledne bylo představení lodí, vlajek, obleků a pokřiků. Lodě za to stály, hábity se také povedly, vlajky docela ušly (až na ty ztracence co ani vlajku nedodali), ale ty pokřiky, to byla tragédie. Někteří při nich málem usnuli, jiní byli tak bojovní, že by se jich nelekl žádnej živej tvor, natož nějakej netvor.
Na večerním nástupu došlo na trestání. Ano i na skautském táboře se musí trestat a to někdy i dosti důrazně. U nás se za ztracené a nalezené věci používá DöRösZ. Jeden čas to byl trest spíše symbolický, ale po té co si na ní někteří zločinci dávali své vlastní věci, museli jsme přitvrdit. A protože se nám nelíbil nepořádek na tábořišti, zavedli jsme princip kolektivní viny, a hned každý dával pozor, kde se co válí.
Další typickou součástí táborů jsou noční hlídky. Většina lidí a dokonce i těch hlídek si myslí, že je to pro případ přepadu, ale to je jen jeden z méně významných úkolů hlídky. Je totiž potřeba hlavně hlídat klidný spánek ostatních, hlavně na začátku tábora, neboť jsou v nezvyklém prostředí a pomáhat jim v případě jakýchkoliv problémů. Také ochrana před živly je důležitá. A kromě dalších úkolů je to i dobrý trénink k zodpovědnosti, sebeovládání a samozřejmě i odvaze.
Ve středu pak kluky čekalo překvapení. Roveři se na výzvědných výpravách po okolí seznámili s osazenstvem tábora v Jindřichovicích a pozvali tyto skautky k nám na společnou hru. Protože šiškama bojovat nechtěli, byli vybráni zákopníci navíc v jemnějším středověkém provedení. Kluci se trošku styděli ale když se Moskyt odvážně vrhl vpřed, pomalu ho následovali a s holkama skupinky vytvořili. Zákopníci se nehráli dlouho, neboť i zkušení hráči znervózněli s tolika holek kolem, že udělali školáckou chybu a soupeře ke své pevnosti dovedli. A zatímco se připravovalo další kolo, kluci si po svém zvyku dali šiškovku. A nakonec z toho byla hromadná bitka. Je však třeba přiznat, že bezhlavá nebyla a stále se drželi ony rozdělené skupiny. Dokonce i ti co se poctivě připravovali na další kolo, se ihned do bitky zapojili a protože se nikomu nic nestalo, byli všichni náramně spokojeni. Pak jsme nechali dávat holky klukům přezdívky a některé (např. šáteček) se skoro i ujali. Po cestě do tábora jsme ještě málem zašlápli zajíce velkého jak prasátko. Ten seděl schován asi 50 metrů od tábora a ani přechod hordy rozdováděnejch děcek ho příliš nevzrušil, až mě se leknul a bezhlavě skrz dav zdrhnul hlouběji do lesa. Po příchodu do tábora uchystali roveři pro kluky nemilé překvapení a to bodování. Před zraky zaujatých děvčat létaly stany jeden za druhým. Holky se pak svěřili, že ony by za takovýhle „pořádek“ ještě i nějaké body dostali, a že prej to máme dosti drsné. Pak už nás bohužel musely opustit, protože musejí dodržovat přísný režim (z důvodu nemoci) a být včas na večeři.

Dnes nás opustil Rohlík a tak zcela dle vlastních preferencí někteří truchlili. V zákličském deníku ovšem vyšla zpráva dne s velkým vykřičníkem a titulkem „Odjezd Tyrana“. Věříme, že redakce najde dostatek slušnosti a podá brzy vysvětlení.    Oba tyto dny bylo hlavní čiností (tedy kromě neustálohé blbnutí, které pomalu přivádíme k dokonalosti) koupání, protože je nehezké vedro a náš rychloosvěžovací rybníček je stálezelený. Tak jsme chodili na Chvalov, kde se skákalo a na mělčině pak stavěli pyramidy a trojkoně a podobné nesmysly. Rovněž se nám povedlo domluvit koupání v lomu u Mačkova, kde je pro změnu nové skákaci „prkno“ a pak i vysoká skála. Někteří jsme zkoušeli i salta a sem tam se někomu i povedlo. Co se etap týká, čekal kluky nákup lodi. Neměli to tak jednoduché, protože ji museli nenápadně kupovat po částech, a co si budeme povídat, kusy vesmírných lodí se jen tak po obchodech neválej. Často se jim stalo, že když někam přiběhli, byl již požadovaný kus lodě prodán jiné družince. Navíc je tento obchod nelegální a tak když je chytli pořádkové jednotky, měli zase po posledním kusu lodi. Přesto nějak nakoupili a mohli se vydat do vesmíru. Start byla ovšem náročná fuška. Ono dosáhnout únikové rychlosti není jen tak, a na představu o klidném a pohodlném sezení v kabině nevěřili ani ti největší optimisté. K večeru se ale rozzářili nad planetou čtyři sloupy ohně a daleká cesta kmodré planetě mohla začít.
Další zajímavou věcí, která v pátek podstatně ovlivnila další dění, byl odjezd roverů na CzechTek a příjezd mistra Hořici. Ten nám zahrál večer v týpku pár pěknejch písniček a tak se šlo spát opět velmi pozdě. Nemilá událost se stala tento den v kuchyni. Při manipulaci s vařící vodou došlo k nehodě a celej velkej kotel skončil na Kedově noze. Je jasné, že to bylo velmi nepříjemné a chudák malej si pak hezky dlouho postál v ledové vodě. Jediné co ho na tom mohlo těšit byla soustředěná péče celého dámského osazenstva tábora. Když jsem ale rozhodl o odebrání lavoru s vodou, nastalo pravé peklo. A když bylo nejhůř, odběhl se Ked vyřvat do lesa. Naštěstí brzy padla rosa a tak se mohl alespoň chladit v trávě. Zranění se sice postupem času docela hojilo, ale z hygienických důvodů byl o návštěváku odvezen domu. Je pravda, že zajistit čisté prostředí na táboře je hodně náročné. Navíc ho jeho činorodá povaha nenechala dlouho v klidu, a pořád chtěl něco dělat. Také se zjistilo, že měl u sebe nepovolené komunikační zařízení, když večer volali vyděšení rodiče, co že se mu stalo. Tak se na nástupu vybrali mobili od všech ostatních hříšníků, aby byl klid.
Ani dnes jsme neustali v budování tábora a pokračovali jsme další důležitou stavbou – saunou. S tou nám pomohl i Hořica a tak byla naše MegaSauna pro 20 lidí k večeru skoro hotová. po setmění nás navštívila první bouřka. A zde se projevila typická zvrhlost účastníků tábora. Místo aby po pečlivém upevnění stanů šli spát, vrhli se na noční louku a sledovali a fotili a natáčeli blesky a nadšeně při tom vejskali. My rozumější jsme si udělali piknik v udírně, a dle vyjádření jednoho nejmenovaného dodavatele sušenek, jsme to měli lepší jak doma u televize. Bouřky nás obešli z obou stran, ale ač nás těsně minuly, bylo opravdu na co se dívat.

           

  Po včerejší večerní bouřce není ani památky a tak můžeme na rozcvičku v klídku doběhnout až na Chvalov. K snídani jsme papkali vánočky, což také potěšilo. Dopoledne jsme strávili různejma prácema a hlavně stavbou megasauny. Projektovaná na přibližně 20 lidí, byla tato stavba opravdu obrovská, protože s dřívějšími pokusy na etapy nebo mačkání ve stísněném prostoru nebyli dobré zkušenosti. Odpoledne se merkové konečně dostali do volného vesmíru, a jak je jejich přirozeností, ihned zabloudili. Aby se to nepletlo, tak přišla pro změnu bouřka. 2 Grupy zbloudili a vrátili se do tábora, kde se rozjel kulturně hudební program v jídelně. zbylé 2 trávili ten nejhorší déšť v kapličce, a protože ochraná boží ruka byla nedostatečná, tak pak v zastávce, kde si rovněž zazpívali. Když tedy panovala taková nálada a šílenost u nás kvete velkými květy, není se co divit, že po večeři se místo ukrytí do sucha stal pravý opak. Někteří šílenci totiž přišli na to, že zatopené táborové náměstíčko krásně klouže a začala velká slajdovací akce. K vidění byli převážně pokusy po nohou, i když občas i ty skončili na zemi. Důvod byl ten, že ti co vyzkoušeli jízdu po zadnici či břiše, na kvalitu povrchu velmi žehrali a až na nejšílenější a nedobrovolné výjimky to již neopakovali. Když jsme chtěli přinést igelitovou fólii, kterou jsme měli ve výbavě, jako naschvál přestalo pršet. Vrhli jsme se tedy do posilovny abychom se zahřáli, protože bez pohybu zrovna teplo nebylo. Také zpěv a skandování nás udržovali ve varu, až po návštěvu rybníka. Ten byl mírně vzdutý, čistší a krásně teplý. Po návratu bylo nařízené poviné sušení oblečení a ideálně zalezení do spacáku, našli se tací, kteří stále jen v trenkách přišli se sušit do kuchyně a klepali se jak ratlíci. Mimochodem Moskytí trenky jsou bezva míč na vodní pólo. A protože Hóřa stále ještě trápil oslíka, byla v kuchyni ještě dlouho slušná zábava.
Protože ráno stále pršelo, byl posunutej budíček a nebyla rozcvička. Také bylo potřeba vytvořit zásobu dřeva, kdyby náhodou již pršet nepřestalo. Přestalo přiměřeně a tak mohla pokračovat etapovka výměnou zásob za temnou hmotu. Samozřejmě u překupníků, takže o dramatické situace v úzkém pásu vesmítu nebyla nouze. Lesní hra byla tradiční dešťová tedy vysílačky, protože při nich se nikdo moc nenamočí. Je pravda, že jistí zkušení experti to dovedli tak daleko, že když byla vysílačka jen za malym křovíčkem tak ji radějki nechali. To rozhodně není správné skautské chování a značně to zamrzí, obzvlášť když na to koukají ostatní.
Také mě hrozně štvala služba, kterou posunutej budíček naprudil, protože neměli co dělat. Došlo to tak daleko, že jsem si na ty sabotéry musel pořídit zastupujícího řvouna, což byl Ondra a tato role mu opravdu sedla. K večeři se dělali vdolečky, tak bylo opravdu co dělat, zase měli zdatnou pomoc, takže výmluvy, že nestíhaj byli opravdu trapné. Prostě dneska se tomu správnému chování moc nedařilo.
Na odpoledne připravil Blesk zajímavou hru, které byla ovšem tak složitá, že jen pravidla vysvětloval skoro hodinu. Pak se našli tací, kteří využili možnosti pravidel a svých postav tak, že se hra zvrhla někam jinam, než autor zamýšlel. Závěrečná bitka o Olymp ovšem byla dosti hustá. Škoda že ta pravidla byla tak složitá a tak se dostavilo více hádek, než zábavy. Příště to bude určitě lepší.
Holky nás stačili, ještě než odjeli, naučit vlasové kreace jako dredy apod. čímž dali náplń nejedné volné chvilce až do konce tábora. Na vdolečkách jsme si všichni pochutnali i přes to, že kluci koupili šlehačku na šlehání, což se bez šlahače špatně šlehá, a tak šlehačka byla jen tekutá.
Večer se ještě konal nácvik fireshow na návštěvák a myslím že to bude dost dobré. Předtím ještě Ondra zmaloval Moskyta, asi měli spolu nějaké nevyřízené účty.