Na indiánské přežití jsme se vydali na tábořiště Ligy lesní moudrosti kousek od Samechova. Už rovnou od klubovny jsme jeli v indiánských kostýmech. Překvapivě se ostatní cestující moc nedivili a to ani ve chvíli, kdy Nebozez sám pobíhal v bederce s nohavicemi po stanicích metra, aby stihl vlak. Zapomněl si totiž u klubovny deku na spaní, bez ní by se blbě přežívalo. Tak už odjezd byl velmi napínavý, ale nakonec vlak stihl s asi dvou minutovou rezervou.
Cestu na tábořiště šla většina z nás naboso. Chvíli trvalo než jsme si na to zvykli, ale i tak jsme na místo dorazili ještě za světla. Rychle jsme se domluvili, kde chceme postavit týpko a dali se do toho. Trochu se nám to protáhlo a hotovo jsme měli nakonec až někdy okolo jedenácté. Dali jsme si večeři a šli hned spát.
V sobotu v devět ráno nás vzbudil budík, i když ho indiáni neměli. Pořádně jsme se protáhli a hurá na přípravu snídaně. K té byly placky z kukuřičné mouky. Jejich výroba se nám trochu protáhla, tak jsme dosnídali až někdy kolem poledne. Potom jsme se vydali trénovat lukostřelbu. Vybrali jsme si pro to krásně posekanou louku nedaleko tábořiště. Nejdřív jsme stříleli z určité vzdálenosti na cíl. Střídali jsme se a ve chvíli, co se někdo netrefil, tak ten druhý se taky nemusel. Ale když se ten před tebou trefil, musel jsi taky, jinak jsi vypadl ze hry. Pak nás čekal lukostřelecký golf. V něm jsme se snažili trefit lahev s vodou na co nejméně pokusů. Obě hry nás moc bavili a užili jsme si spoustu legrace.
Po návratu na tábořiště jsme si uvařili oběd a o poledním klidu si malovali navzájem indiánské malování. To se trochu zvrtlo, ale bylo při tom hodně srandy, takže dobrý. Hned na to následovalo stopování kuřete a jeho lov. Stopy byly nenápadné značky, dva stejně dlouhé klacky položené vedle sebe a mez nimi ještě jeden kratší. Bez Daliborova upozornění na ně, by je kluci nenašli. Ale pak už šli sami a kuře nakonec našli. Jen ho pak hlukem vyplašili, tak ho museli strefit šípem. Alespoň jim ten trénink k něčemu byl.
Kuře bylo k večeři, krásně jsme ho propekli pod kotlíky a tak se po něm hned zaprášilo. Než se nám udělalo stihli jsme si hezky zabubnovat a zatančit.
Ten den uběhl strašně rychle a bylo zase na čase jít spát.
V neděli jsme si dali k snídani indiánskou diskotéku. Po ní jsme se vrhli do balení, bourání týpka a zahlazení ohniště. A taky jsme pomohli správci tábořiště shrabat louku, když nám ji takhle narychlo půjčil. On nám za to na oplátku ukázal, co vyrábí za indiánské věci z kůže a dřeva. Potom jsme se už museli rozloučit a jít rychle na vlak, aby nám neujel.
