Ctyri dny volna. Supr. Brigada? Supr! Vopravdu? Ale jo, kde jinak mame nahnat hodiny. Tak se alespon podivame do Cekanic, kdyz jedem letos na tabor jinam. Bohuzel je prilis sucho a tak se brigada nekona (meli jsme zase palit vetve). Presto do Cekanic pojedem. Nekteri bohuzel nebyli schopni vcas rici, jestli pojedou a tak jsem nemohl koupit mistenky a to byla tragicka chyba. Navic jsme vtipne nechali ujet metro, ktere melo ve spicce interval osm minut a podle toho take vypadalo. Dalsi prijelo za ctyri minuty a nebylo o mnoho lepsi, ale cas se nachylil a tak jsme proste jet museli. Navic doby cekani vyuzili nejaci lide k oprave Mimova baglu, jehoz popruh nevydrzel tihu situace (rozhodne mu nemohla vadit tiha nakladu, protoze tak lehkej bagl jsem uz dlouho nevidel) Autobus byl narvanej uz kdyz jsme prisli a fronta stale jeste pred nim. Celkem nas pobavilo, kdyz nam autobusak otevrel zadni dvere, ze prej vepredu uz je plno, a znich zacali temer padat lidi. No nakonec jsme se nejak vecpali, ale byla to cesta hruzy. Martin se sice nakonec nepozvracel a stani na jedne noze a to jeste ne na sve se dalo dokonce i tu hodku apul nejak prezit, ale bylo to fakt mooc neprijemne. Alespon nas trosku rozptylil ve Strakonicich sk8park, ale to uz bylo stejne jedno, neb jsme se radostne vypotaceli ven, a okamzite vytahli jidlo. Kluci o tuto tradicni zabavu po celou cestu ochuzovani, nebrali ohledy na jakekoliv racionalni napady typu nechte si to na nadrazi. Kuzle hlady natolik silhal, ze prehledl obrovsky obrubnik, pres ktery se poroucel a jaho mily batuzek ho zamackl hlavickou do zeme jak cervicka. Za to ho pak jeste dlouho nemel rad. Na nadrazi jsme ho za odmenu poslali koupit listky, zatimco jini jiz pomalu zacali pracovat na destrukci prstiku ruznymi silenymi zbranemi. Ve vlaku jsme pak vyndali kytaru. Furak se projevil tradicne netolerantne, kdyz pri mamutim zpevu radeji zalezl pod stul. Stydet se za nas je jeho neoblibena cinnost. V sedlici jsme vystoupili a vubec me neprekvapilo po sto metrech prvni zastenani a dotaz, kdy uz tam budem. nakonec jsme to s malou ztratou spacaku a vetsi ztratou soudrznosti i zbyleho popruhu zvladli a vesele zasedli u prvniho ohynku na cajik. No a pak rychle na kute, vzdyt zitra je taky den a treba budeme i pracovat.
Z prace nakonec seslo, pan majitel nam akorat popral, at si to uzijeme. A to jsme tedy meli urcite v umyslu. Kluci si hned po rozcvicce, ktera byla samozrejme v taborovem rezimu, dali prvni arenu, a pak jsme hodili vejlet do lesa s nejakejma hrama a nezbytne promlouvani do duse. To se povedlo asi uz na po patnacte („|: Kdyz je nas tu tak malo tak … 😐 15x) A protoze bylo vedro, vyzkouseli jsme i kvality rybnika, jenz byl evidentne odbahnen, soude podle hromady pod hrazi. Bohuzel stejne jako vsechny ostatni rybniky byl tak trochu poloprazdnej, takze jsem se nedockal noveho zaznamu furovy uzasne sipky. Ten z tabora totiz nekdo sikovne premazal, takze neexistuje tento unikatni skok nikde zaznamenan. Na druhou stranu jsme mohli skakat vsemozne tocky okolo vsech moznych os, a pri sikovnem dopadu se dalo i dnu vyhnouti. To bylo bohuzel pokryte jemnou vrstvou bahynka a tradicni pisecek byl az pod nim. Behem ruznych prilezitosti tak dislo i na tak extremni pokusy jako 540sipka v podani kuzlete, ktera vysla tedy spis na 630zada a par backflipu. Mozna na nejake akci ukazu i video. Dalsi zmenou na taboristi byla jidelna zhruba o metr niz. Kdyz svazeli drevo napadane vsade po lese pri vetrnych smrstich, omylem se o ni trochu opreli a rohovy sloup nevydrzel. Milos prohlasil, ze by to tak nechal, ale ze to asi neprojde. Behem poledniho klidu se pak z Furaka s Klistakem stali kopaci a evidentne si to uzivali. A pak slavnostne vztycili totem. Vsichni byli celej den nejaci presli, ale asi to bylo z prespani, priste s tim neco udelam. Nebo mozna z vedra, tezko rict. Furak pak jeste na vecer zkousel vyrobit houpaci celtu, coz se mu i povedlo. Vecerni ohynek, kecani a i kytara. Spat se slo tradicne brzy tedy okolo pulnoci.