Zase nam jednou vysli svatky tak jak meli, a tak jsme se zas po dvou letech dostali do Klokoci. Sice jsme si koupili listky jinudy, stehovali nas mezi vagonama nacpaneho vlaku a tak, ale jiz jsme zvykli a odolni. Nakonec nas hodnej pan pruvodci pustil do sluzebniho oddilu. Tu jsme zkouseli hrat na kytaru, coz bylo sqele, neb nebylo nic slyset a dokonce i vymyslet oddilovou pisnicku, coz se nam ale nepovedlo. Cesta noci podle vody probehla v pohode, dokonce jsme nebloudili a ani se moc lidi nezranilo. Kluci byli utahani a ja jsem take byl z prace pretazenej, a tak se ani prilis dlouho neblblo takze jsme velmi brzy (alespon na nase pomery) zalehli. Rano cekalo kluky ne az tak mile prekvapeni. Na rozcvicky jsou zvykli, ale slova taborovy rezim vyvolala v jejich radach temer zdeseni. Pokusy odbyt to jako srandu nevysli a tak se museli velmi neochotne svleci a vybehnout jen v trenkach. Bylo ale docela teplo a cestou pres sutry vsichni vesele blbnuli. Pri turnaji na rovnovahu a obratnost se projevila typicka nase silenost. Mnoho lidi by se radeji zabilo, nez aby prohrali. Nasledujici omyvani pod pumpou take nekteri vzali poctive, jini si sotva oplachli ruce. Kdyz jsme je za to kritizovali, tak si dali mokre ruce na hlavu nebo na telo a tim to povazovali za vyrizene. Jini to vzali mnohem poctiveji. Bohuzel nam hned vzapeti vypovedela kamera sluzbu, takze dalsi dokumentace jen fotograficky. Po snidani jsme se vypravili na obhlidku okoli, hlavne na vyhlidku. Cestou zpet jsme dali par soutezi v nichz nekteri predvedli skutecne nevydane vykony. Napriklad bratrska dvojice Skarku predvedla, ze jsou cvoci oba a ze skaly spolu neslezli, ale skocili. Po zbytek dne jsme pokracovali v drobnych i vetsich hrach, sem tam prolozenych nejakym vytvarnem a podobnymi figli. Navic jsme blbli, jak se na nas slusi, porad nejake tricky a podobne. Pritom nekteri silenci uvazovali o ruznych preskocich rokli a podobnych zvrhlostech, ale zatim z toho seslo. K veceri byla naprosto uzasna krupicka, protoze kluci nesehnali mliko, tak koupili susenou syrovatku. Fura to navic dokazal znechutit vsem jeste pred ochutnanim citaci napisu na obalech s patricnym komentarem. Pravda je, ze chut to melo vice nez podivnou a priste se takovymto experimentum zkusime radeji vyhnout. Na vecer jsme neco zahrali a zazpivali, neco precetli a hlavne tradicne kecali a kecali az bylo zase pozde a museli jsme zalehnout, abychom meli sanci podle planu vstat.