Zase jsme jednou vyrazili na neznámé místo a to ke Krkavčím skalám na Plešivci u Brd.
Od klubovny nás vyrazilo jen deset. Dvěma vlaky jsme se nechali dovézt na nádraží v Rejkovicích. Už byla tma, tak jsme vytáhli baterky a vyrazili na tábořiště. Cesta byla pěkně do kopce, ale za to krátká. Brzo jsme se ocitli u skal a začali vymýšlet kde si postavíme přístřešek. Když nám stál, sedli jsme si k ohýnku, kde mezi nás přišel starý krkavec a snesl na zdejší kraj kletbu. Kvůli ní se lidi navzájem neměli rádi. Na nás to moc nepůsobilo, ale abychom tu kletbu zrušili, museli jsme to krkavci dokázat. Prvním krokem bylo si říct kdy se kdo narodil bez použití názvů měsíce a číslovek. To nám zabralo zbytek večera.
Druhý den jsme se od rána do dopolední svačiny museli oslovovat příjmením. Kdo se spletl dostal čárku na čelo. Byla to legrace. Během toho jsme vyrazili na výlet po Plešivci a zahráli jednu hru na spolupráci.
Cestou na obědové místo u Smaragdového jezírka se k nám připojil ještě Matěj. Než bylo jídlo hotové, vypravili se kluci ponorkami do jezírka pro smaragdy, aby je daly rozhádanému lidu.
O poledním klidu nám trochu sprchlo, přesto se pár nadšenců šlo koupat. Voda byla už pěkně ledová, ale Mora a Nebozeze to neodradilo si v jezírku pěkně zaplavat.
Odpoledne jsme se na táboře učili si navzájem důvěřovat. Padali jsme ostatním do natažených rukou a tak nás to bavilo, že se každý vystřídal hned několikrát. Potom následovala větší hra podobná Aktivitám, při které jsme se nedobrovolně stávali občas šikanátory a ty pak někoho ,šikanovali.‘ To nám dohrání Aktivit trochu stěžovalo. Ale nakonec jsme vyhráli a většiny šikanátorů se zbavili.
Po hře jsme se museli schovat před deštěm pod náš přístřešek z plachet. Tam jsme si dali trošku netradičním způsobem svačinu. Ve dvojicích a se zavázanýma očima jsme se navzájem krmili piškoty a aby toho nebylo málo, tak jsme mohli používat na každé ruce jen jeden prst.
Večer proběhl závěrečný rituál k prolomení kletby starého krkavce. Bubnovali jsme klacky na kameny a zpívali tato slova: „Ať se mezi námi uzavře spára. Ať ze světa zmizí, zobák co pára.“
V neděli jsme všichni společně vytvořili Diskotéku. Rychle uklidili a vydali se na louku u nádraží, kde jsme si ještě zahráli frisbee. Zkusili co nejdál donést Nebozeze. Každý měl určitý počet kroků, co s ním mohl ujít. Povedlo se nám ho donést asi 92 kroků ze 128 možných.
A na závěr jsme si ve vlaku povyměňovali vzkazy, jak moc nám na ostatních záleží.