Na letošní podzimky jsme zase jednou vyrazili na naše oblíbené trampské tábořiště u řeky střely. Pro jednou jsme jeli zase na večer, takže jsme si užili noční cestu. Například na nás podle číhala značka, která se za námi podle plížila a málem kluky přepadla, drobné zádrhele s cestou a nakonec i oblíbený brod, i když na netradičním místě. Utábořili jsme se kousek stranou, abychom se vyhnuli konfliktům s opilými trampíky, ale nakonec nepřijeli, takže vše proběhli v klidu. Tarpík jsme postavili kousek o kadibudky, cožneznělo jako úplně fajn nápad, ale nakonec to bylo v pohodě.
Ráno jsme si dali buchty, kdy držíme tradici co zavedl Nebozez, že kluci něco napečou a pak si to společně užijeme. Všade bylo strašně moc úžasnejch hub, tak jsme si zkusili nějaké pojmenovat a vymyslet jejich životní cyklus. Samozřejmě jsme si i něco zahráli a zjistili, že ty podzimní dny strašně rychle utíkají. A po změně času bylo ještě hůř. Na programu se podílelo hrozně moc lidí, tak to sice nebylo úplně dohromady vyladěné, ale kluci si vyzkoušejí tvořit program a dodávájí nové nápady. Například jsme si zahráli i Among Us, což mě by určitě nenapadlo. Dlužno říci, že některé vraždy byly opravdu nápadité, ale měli to kluci těžké a odhalili jsme je celkem spolehlivě. To u klasického Palerma to měli mafiáni jednodušší a například i díky slavnému „Šimry šimry“ i vyhráli.
Hrála se i klasická ztrácecí hra ve zbytku lesíka a takové tmě, že se hledalo opravdu spíše po hmatu a dalo se dokonale šidit, při které se třeba Pribin schoval tak dokonale, že jsme ho hledali někde úplně jinde a doslova půl hodiny. Opět jsme si dali oblíbený závod po okolí, kde zazářil Moro, který čtyřhodinový časový limit prakticky celý běžel, několikrát brodil a jestě si ho protáhl o hodinu, neboť mu Smíšek neřekl, že si ještě nepřeřídil hodinky. Výjimečně ani nikoho nesežrali psi, tak to bylo fajn, i když trošku škoda, že se nám někteří poměrně brzy popárovali.
Ani s jídlem jsme se moc nešetřili a dokonce jsme se pustili i do ovocných knedlíků.
Bohužel jako vždy těch 5 dní strašně rychle uteklo a museli jsme se vrátit zase zpět do civilizace.
Podzimky 24 – Střela
Všichni něco přinesli, jen Dalibor to pro změnu zapomněl v troubě, a po návratu mu buchta přišla naproti :-(
Malování světlem nás vždy bavilo, i když teda z neznámého důvodu Moro potestoval, z čehož byl Krkovička hrozně smutnej