Letosni podzimni prazdniny meli byt podle predpovedi obzvlast mrazive a tak rodicove nasich vlcat moudre usoudili, ze je radeji ven pod stan nepusti. Bohuzel i nekteri skauti podlehli vlivum pocasi a tak nas jelo jen par, ale mozna to nakonec prispelo ke zdaru cele akce. Pojali jsme to trosku narocneji ale vyjeli jsme az ve stredu a tudiz se nekonal tradicni pulnocni prijezd do Mladotic. Bylo to ale organizacneji narocnejsi, protoze jsme museli nakoupit potraviny predem. Tim jsme zmatky v komunikaci prisli o nekjaka jidla, presto nakonec hlad nebyl. Sraz byl na nadrazi v Dejvicich, a uz tu se ukazalo kdo je tvrdak, a kdo mekota. Napriklad Martin si pro jistotu nevzal ani bundu. Podarilo se nejen uspesne koupit jizdenku, ale na rozdil od skupiny, ktera jela s nama i prestoupit spravne a dokonce i vcas vystoupit. Zvazili jsme si batuzky, abychom vedeli jak jsme silni a vydali se cestou necestou smerem k rece. Po ceste se pro zmenu druhy Martin zapojil do souteze, a zacal odhazovat obleceni, ze prej je mu teplo dost. I pres snahy nekterych jedincu, a pres totalne zarostlou cestu jsme se v pohode dostali az k brodu. Nebylo to zase tak hrozne, jak se nekteri tvarili, a za chvilku (stravenou debatou a obdivovanim mloka) jsme jiz koukali, jake zmeny se udali v campiku. Nakonec jsme stejne radeji postavili stany, i kdyz se to neobeslo bez komplikaci, a hlavne mladeznici svemu stanu bezduvodne ublizovali, coz je opravdu zavrzenihodne. (mimochodem by se tzv. deka mohla prejmenovat na stan) Trosku jsme se take hejbali, abychom se zahrali a porad strasili kluky at jdou brzo spat, ze dalsi den bude dlouhy. My jsme to jeste museli pripravit a promyslet, a pak jsme take pospichali spat, protoze my jsme to uz vedeli.
V 3:58 zazvonil budik a zacala debata. Vedle to slyseli a zacali se bat. Dluzno rici ze opravnene. Proto je ani budicek moc neprekvapil, jen se trosku cukali. Na druhou stranu ani moc neprotestovali, coz jsem radne ocenil. Ani informace, ze nasledujicich 24 hodin nebudou spat je prilis nezdrtila, i kdyz nadseni vypada urcite jinak. Zacali jsme opet pohybem, pak zacaly souteze po dvojicich. Na patricnych mistech meli byt rozdelany signalni ohne. Nasledovala snidane, ktera byla ovsem ztizena pravidly ktere platili cely den, jako treba ze se nikdo nesmi sam krmit, ze priprave jidla se muze venovat max 30s a pak ho musi vystridat nekdo jinej…. Byla sranda, a ta pokracovala i pri dalsich hrach. Ty byli prokladany ruznymi cinostmi v blizkem i vzdalenejsim okoli. Pri navigacni hre, jsem zjistili ze nekdo nekam schoval lavku, takze byli nekteri vic nez dezorientovani. Presto kluci stastne dorazili, i kdyz v mnohem horsim case, nez bychom cekali. Take ukol 20 minut kamarada nest, byl nad sily slabsich kusu (vetsiny z nich). O cemz svedcila i jedna z basnicek, ktere po ceste skladali. Nakonec si spletli posledni krizovatku a dali si dalsi mensi okruh. K obedu byla diky castemu stridani michacu (dodrzovani 30s) prekvapive nepripalena ryze se syrem. Zde se projevila skutecne skautska vlastnost, kdy kluci vybirali nejlepsi kousky pro sve kamarady ( a opravnene doufali, ze oni udelaji totez ). Po obede nasledovala vrcholovka, tedy ukol najit si tri mista s nejvetsim souctem nadmorske vysky a v casovem limitu je obejit. Zakladni vrchol byl jasny, nebot byl nejvyssi, a pak se uz trosku taktizovalo, a take bralo ohled na tto, aby nesli vsichni stejnou trasu. Trosku se to zdramatizovalo, nebot Kozlik si nevsimnul, ze kota neni na silnici, ale kousek vedle, ale nakonec mu to i tak o par metriku stacilo. Suverene by vyhral Fura, ktery jediny se vydal na druhy breh, za coz sklidil velky obdiv, ale nepodarilo se mu splnit casovy limit. Hledal totiz cestu, ktera tam nebyla. A tak jsme zjistili, ze kluci chodili podle 16 let stare mapy. Takze respekt panove, ze jste nam nezabloudili. Mezi tim jsme zkouseli svou pamet (z 60 slov si nejvice zapamatovali cca 25, ale Martinek treba od A vsechny) vytvarne schopnosti … Take nas zacala zmahat unava. Je pravda ze po takhle dlouhem dni vecer nespat neni vubec sranda. A tak zacala jedna z narocnejsich casti programu. Vydrzet lezet a neusnout. Sice nam nekteri u toho i chrapali, ale fura bezne u chrapani i povida, a tak to nebylo prilis urcujici. A kdyz jsem si myslel, ze uz jsem je dostal, tak nekdo vyvolal zmatek a vsechny probudil. Takze nejvetsi potize byly temer podle veku a malem sem tam usnul ja. Polivka k veceri byla opet velmi ftipna ale prekvapive ji vetsina skoncila v lidech a ne na zemi. Vydrzet do 4 do rana nebyva cato jednoduche ani normalne (kdyz clovek musi) ale kdyz v 4 rano vstaval, je to opravdu hrozne moc moc narocne. Kluci byli uz trosku podrazdeni, ale kdyz jsem jim v pul ctvrte dovolil jit spat, tak to uz samozrejme odmitli. I kdyz teda ta posledni pulhodina byla opravdu dlouha. Pak jsme to oslavili, ze jsme to zvladli a hura spinkat. A protoze jsme diky blouzeni stre mape a dalsim vlivum stihli jen malou cast planovaneho programu, bylo i dalsi dny co delat. Par her na spolupraci, napriklad loutky, kdy jeden ma zavazane oci a druhy ho vede, a musi ho bez mluveni donutit udelat zadane ukoly, neco na rozhejbani, protoze zima byla porad. A protoze jsou to jiz velci a zkuseni skauti, kazdy z nich pridal trosku k zabave. Ovsem asi nejvtipnejsi zalezitosti byla siskovka levou rukou, pripadne kopanim. Prisli se na nas podivat i Paja, Spirit, Zvejk a Marek. A zatimco posledni dva se vydali na Rabstejn a s nami moc nepoblbli, Paja s brblajicim Spiritem se pustili i do narocne nocni hry. Dluzno dodat ze sycek syckoval tak dlouho az na jeho slova doslo a Tadeas si znicil kotnik. Tak ho za trest alespon odvezl. My ostatni jsme se vydali vlackem ktery jsme celkem v pohode stihli, bohuzel se ale setkal celne se sebevrazednkyni a tak jsme se na slibovanou KoliKolu dostali skoro s petihodinovym zpozdenim. Velkej Martin tragedii dovrsil odeslanim „vtipne“ smsky Martinkoe a Mamuti mame, coz ji vydesilo a nas znechutilo. Nakonec se mi jeste vsichni vysmali, protoze mi dosla baterka u auta, cimz sem si vyslouzil naproste Martinkovo znechuceni, protoze kvuli me nechal ujet autobus.

Urcite to byla jedna z nejpodarenejsich vyprav posledni doby, jen je skoda te ucasti. Pocasi nakonec tak strasne nebylo, kluci fungovali jak maji a nalada byla vyborna, co vice si prat.