A kdyz jsme uz u tech tradicnich akci, namirili jsme na podzimni tabor opet na Strelu. Z pracovnich duvodu se mi nepodarilo dostavit na sraz, takze jsem se svezl autickem. Melo to ten neblahy nasledek, ze kluci vystoupili v Mladoticich na zastavce misto na nadrazi a tak se prosli kousek navic. Aby to nebylo tak hrozne, skratili jsme si cestu pres lom, a nepatrne uhnuli z cesty, cimz jsme se dostali nad uzasnou rokli. Nekteri jiz propadali pesimismu, ale nakonec jsme se do ni odvazne vrhli a na druhe strane se napojili na standartni trasu. Pri brodeni, ktere si kluci zcela spolehlive zvolili radeji nez zachazku, se nam Dan rovnou vykoupal, aby dokazal, ze on je odvazny a rozhodne se vody neboji. Dosli jsme tak s mirnym spozdenim, ale auto tam jeste nebylo, nebot rohlik, se kterym jsem se po ceste vymenil, nechtel napodobit zvejka a bloudit noci roklema a radeji to zapichnul nahore. Tak jsem rano nechal kluky spat dele a dosel jsem pro nej. Identifikacni bod orajici traktor se neukazal byt zrovna nejlepsi, ale nasli jsme se. Kluky jsem trochu podesil vykrikovanim jim jiz znameho hesla taborovy rezim. Ti spodni protestovali hodne, ale nakonec se podvolili, ti horni meli sice reci, ale poslechli hned. Ti prvni to pak svadeli na znacny teplotni rozdil, ale nikdo jim to neveril. Fura se uz ani nechtel oblekat, ale kdyz se furt na nekoho cekalo, tak mu zacala bejt zima a trochu se priodel. Na rozcvicku jsme vbehli do lesa, neb jsem mel utkvelou predstavu o prineseni dreva, ale museli jsme si rychle najit nejake alespon trochu naslunene mistecko, aby jsme se prej nemuseli tolik hejbat. Po nezbytne snidani a drobne hricce Rohlik seznamil kluky s minietapovkou. Kluci se promenili v jakesi vojenske oddily, a meli cosi za ukol, bohuzel to bylo tak tajne, ze vlastne ani nevim co. Ale vim, ze nejdriv meli zmapovat okoli, a pak do mapy dostali vyznacene nejake objekty, ktere meli vyhledat. Pri mapovani jsem si spokojene kreslil, kdyz me vydesil sileny dupot z louky. Nejdriv jsem myslel, ze se Ked, ktery sel tim smerem zblaznil, ale pak na louku vycupitali srnky a line okukovali okoli. Samozrejme, ze jsem v tu chvili u sebe nemel fotak ani kameru, jak uz to tak byva. Ked vylezl az za po nich, cimz je vyplasil a zahnal smerem k latrine. Snad ten zazitek prezili, nebot jsme je pak uz nikde nenasli. Celou tuto vypravu jsme se casto zdrzovali dole na louce a hrali tam ruzne hry a hricky, vcetne frisbicka a fotbalku. Taky se nam opet rozmohli hromadne bitky, ktere Rohlik okorenil resuscitacnima metodama, coz zrovna me, jako objektu resuscitace na zivote moc nepridalo. Pri schaneni dreva na ohen se projevili kluci jako typicti chlapi. Misto aby sli do lesa, kde se valeli krasne pokacene smrcky, vylezli na borovici na louce, a zacali z ni dolovat suche vetve. Kdyz to neslo po dobrem, pouzili i lano. Sice to trvalo dlouho a vysledek mohl byt lepsi, ale zvitezili. Jen Fura se pak nemohl dostat dolu, i kdyz mu dokonce i Dan radil jak na to. A nebyl by to Fura aby i tento problem neresil originalne. Misto aby pouzil nabidnute rady, radeji dolezl az na konec vetve, tam se nejak pretocil a nakonec skocil, protoze prej slezt se boji. K veceru jsme se pak pekne zahrali nejakou akcni hrou, tusim ze to mohli byt medvedi ci co, a tak snad ani z me hlavy to nebylo, ze jsme se sli vykoupat do ledove Strely. To co nas pri brodeni znacne tesilo, totiz nedostatek vody, se pro koupani ukazalo jako nevyhoda, protoze pokud jsme si chteli alespon trochu zaplavat, museli jsme reku prejit az na druhou stranu pod skalu. Tu uz vsichni par temp dat dokazali. Melo to ovsem vyhodu, ze cloveku zmrzli nohy natolik, ze necejtil ty ostre kameny na dne. Marek si ledarnu vylozene uzival, a rachel se v ni jako prvni i jako posledni. Klistak zase ze sebe dela nicka Slaughtera nebo tu kreaturu ktera vystupovala ve hre 7 dni a 7 noci. To ale pamatujou jen pametnici, takze proste si stahnul vlasy do culiku a vypadal v tom fakt moc divne. Slusi se podotknout, ze nas v rece bylo o dost vice nez sem cekal, coz me znacne potesilo. Akorat Martin a Honzik si tuto uzasnou atrakci nechali ujit. V patek jsme vstavali uz drive, a tudiz byla docela kosa. Presto, nebo prave proto jsme si rozcvicku neodpustili. Dopoledne jsme jeste trochu blbnuli a pak jsme se pustili do stavby lanovky. Metody kluku byli vskutku uzasne. Sice vsechno provadeli bezpecne, jak jsou skoleni, ale rozhodne ne nejjednodussim nebo nejefektivnejsim zpusobem. Potesil ale treba napriklad Furak, kterej klukum na druhou stranu prenesl matros a pak se vratil elegantne a bezpecne pidalkovanim, bez uvazu a hlavne bez potizi. Je videt, ze v Klokoci radne natrenoval. Marek si natolik nebyl jist napnutim lana a nasimi brzdnymi systemy, ze radeji napoprve slezl az do pulky a pak temer nedojel. Nakonec jsme to s Rhlem docela vymakali, a az na jednu vyjimku jsme kluky zastavovali naprosto presne a citlive. Kdyz kluci motali lanovku, potkal Furak lednacka, ale ta potvora (lednacek samozrejme) na nas nepockal, nez jsme dobehli s fotakem. Po lanvkovani jsem si zkouseli tradicni zavody rokli nahoru, kde jsem sam sebe totalne znechutil, kdyz me porazil Marek a to dokonce asi o 5 sekund. Ale je to docela dobra motivace k treninku, jenze von se ten Marek nezda, ale kdyz na sobe trochu zapracuje, a nezhuntuje se, mohl by bejt docela silnej i rychlej. Na odpoledne az vecer jsme puvodne meli jit do Rabstejna na meststkou cast etapovky, ale protoze nas chytila obava o taboriste a veci na nem, a Rohlik rikal, ze by me tam potreboval, nekonec jsme nesli nikam. Tah to byl docela proziravy, protoze trempici co prisli nebili uplne to prave, co bychom si predstavovali. Byli sice mili, ale kdyz jsem je pozadal aby detem nekourili do nosu, rekli, ze jsou z prahy zvykli a provokativne si zapalili. (Priznavam ze jeden tu slusnost projevil a uhasil to.) To nebyl uplne nejlepsi zacatek a tak jsme se radeji stahli nahoru na terasu. Taky jsme si dali jednu plizivou hru, aby jsme si ukazali jak snadne, ci nesnadne je se pohybovat v nocnim cistem prehlednem lese. Nekteri jedinci zvolili taktiku parni valec, bohuzel pri tom vydavali i nalezite zvuky, a tak museli byt odchyceni. Jini se zas poctive plizili, ale kdyz do me vrazili, nezbylo mi nic jineho nez je chytit. Ono vubec projit lesem a na nikoho neslapnout bylo docela narocne. V sobotu nas navstivil Spiritus s pritelkyni. Nasi velkorysou nabidku lanovky odmitl, ale fotbalkem nepohrdnul. Taky vyhecoval lanku, ktere se pak nezucastnil. Nekteri kluci si jeste lanovku sjeli, ale pak jsme ji museli zrusit, aby jsme zitra nemeli casove problemy. Vecer jsme dali dikoteku a protoze prselo udelali jsme ji v kohoutarne. Je pravda ze smradlave nohy nekterych jedincu temer na „stole“ zrovna moc chut nepovzbuzuji, ale nejak jsme se s nimi vyporadali. Jinak byla samozrejme dobra a pestra. Prselo, v pristresku casili trempici tak jsme to vzdali a docela brzy zalezli. Rano tradicni baleni, uklizeni a vyvedeni fotbalistu nahoru na pole, kde meli sjednanou expresni dopravu na zapas. My ostatni jsme prebrodili, udelali … zastavku, a v klidku dosli na vlak. V plzni jsme se dozvedeli z informacni tabule, ze ma pulhodiny zpozdeni, tak jsme dali vedet rodicum a utaborili se pod pomnikem. Zebrani o nakupech jsem odbyl, a k pokusu o zebrani za pomoci kytary jsem nikoho nepresvedcil, takze to probehlo celkem v klidku. Kdyz zpozdeni zacalo nadale naskakovat, informoval jsem se ze osobak sice jede, ale rychleji bychom tam meli byt tim rychlikem i pres zpozdeni. Po pulhodine cekani se konecne objevil, nasli jsme si volne kupatko a spokojene sedeli, a sedeli, a jestli neumreli sedi tam dodnes. Vlak sice prijel, ale k odjezdu se nemel. Jen se na tabuli kazdych pet minut zmenil udaj o zpozdeni a jinak nic. Nasledne jsem se dozvedel, ze chcipla masina. Toz jsme pockali na dalsi rychlik, k nemuz nastal hromadny presun. My jsme se bohuzel sunuli spatne, a tak jsme se museli narvat uz pouze na plosinu. Jak vypada takovej nedelni rychlik do Prahy si jiste dovedete predstavit. A jak vypada takovej nedelni rychlik do Prahy kdyz do nej navic prestoupi lide z nedelniho rychliku do Prahy, kterej mel jet pred hodinou a ma asi 20 vagonu, to uz si radeji nepredstavujte. A jak vypada takovej nedelni rychlik do Prahy do ktereho prestoupi lide z rychliku o 20 vozech kterej mel jet pred hodinou kdyz zastavi v par stanicich, kde jiz na nej cekaji lide, a navic i lide co cekali na ten rychlik pred hodinou, to uz je neco nepredstavitelneho. A jake pouzivaji ti lide vyrazy, kdyz spatri nas s bagli rozlozene na plosine, to vam asi nemusim povidat. Zaujali jsme tedy v ramci dusevniho zdravi taktiku v kazde stanici nalehnout na dvere a simulovat vertikalni rozvrstveni lidi v tomto vlaku. Vetsinou se to podarilo, bohuzel ne vzdy. Taky jsme jiz po druhe informovali rodice, kteri si pomalu mysleli, ze si z nich strilime, ale co se da delat, vlacky mam rad, ale CD se vylozene snazi vsechny lidi od cestovani odradit. Zaverem bych chtel rict, ze me hodne mrzi nizka ucast na teto akci, hlavne tech co jet mohli ale nechteli.