Letošní tábor jsme vyměnili neše krásné tábořiště v Čekanicích za nádherné tábořiště v Ostrovci. Bohužel jsem si 2 tejdny před táborem zrušil nohu a tak jsem si nic z dobrodružného okolí neužil. Také k rybníku je to o kus dál, ale nebylo to tak hrozné.
Na vlak jsme se zcela vyjímečně přepravili auty, která nabídli laskaví rodičové. Díky tomu jsme tam byli v pohodě včas i přes potíže s nakládáním. Ve vlaku jsme si tak ukořistili celý jeden oddíl motoráčku a tak jsme měli po cestě dosti klidu. Vystoupili jsme v Krtech a za chvílku jsme se našli s Ondrou a Žvejkem. Ondra dal klukům mapu a instrukce a tak vlastně začal táborový program. Tábořiště nás uvítalo mokrem, a promrzlými rovery, kteří tu již dva dny mokli. Pak nastalo stavění konstrukcí na celty, které se vůbec nedařilo. Tudíž se stavělo a stavělo a stavělo až byla tma a žádná zábava se nestihla. Bohužel se s toho stala tradice a tudíž vždy když došlo na práci, nebo třeba úklid, už se nic jiného nestihlo.

Tábořiště je tu ovšem moc pěkné. Já si ho však díky vlastní blbosti z které vyplynula nefunkční noha moc neužil. Kuchyně byla pro nás trošku malá, a tábořiště celkově neuhlídatelné, o čemž jsme se také přesvědčili. Také hygienička je tu přísnější a k rybníku trochu dále a havně tu o poledňáku není stín. Kromě těchto nevýhod má samé výhody ( jen jsme třeba nenašli vhodné hranice herního území, ale ono se stejně prakticky nic nehrálo). Například potůček i tůňka na něm to bylo úžasné. Rybník s velkou mělčinou na hry jak stvořený a skály a lůmky po okolí pro CTH úplně ideální.

Kromě hrázky na potoce jsme zbudovali ještě pár dalších staveb. Saunu, posed, telefoní budku, lesní tělocvičnu, hangár, týpko, konstrukci na odpadky a pár dalších zvrhlostí jako byl pokus o lanovku, na kterou bohužel chybělo patřičné lano. Jinak běžel tábor poklidný životem za účasti sportu, práce a koupání, přerušovaný pouze všeprostupující celotáborovou hrou.

Další, bohužel nezbytnou součástí tábora je bodování pořádku. Boduje se od 0 do 5 bodů. Pokud je ve stanu obzvláštní binec, nebo něco skutečně nechutného následuje letečák. Tato akce se těší ohromné pozornosti vděčného publika, téměř jak někde na letišti. Postižení letci ovšem tolik naděení nejeví, přitom mají jedinečnou možnost hezky si všechny věci přerovnat.

Mimo to byl v táboře povětšinou klídek a pohoda.

Celotáborová hra

  Letošní CeloTáborováHra byla na fantasy motivy podle dračího doupěte. Po úvodním rozdělení do družinek a vyhlášení výsledků celoroční části, ve které kluci zbavili svět hnusných lykantropů, následoval výběr povolání. Po přihlášení na Akademii dobrodruhů následoval náročný výcvik.

Povolání byla tato:

Bojovníci

– tvrdý výcvik v boji, bojové taktice a technice, posilování a zastrašování.

 

– mohli užívat 2 zbraně

Chodci

– znalosti přírody a přírodních sil, orientace a výroba lektvarů

 

– mlat plus nebezpečné ovoce

Kouzelníci

– šílená zaklínadla, správný postup kouzlení, vedení skupinky dobrodruhů v nebezpečných situacích

 

– pouze malý mlat a kouzla

Nase měna
  

---

   Po náročném výcviku, který dal mnohým zabrat a kouzelníci napříklat mumlali ambulo celerite i ze spaní následovali neméně náročné zkoušky. Bojovníci měli na programu mimo jiné souboj s Rohlíkem, kouzelníci mohli získat první kouzla, ale ne všem se dařilo tak jak by si představovali a chodci si vyrobili své první lektvary, i když někteří pletli různé dohromady a podle toho vypadali i výsledky. Přesto nakonec všichni ve zkouškách uspěli a byli odměněni prvními UHU.

Nejen proto, že dobrodruhů byl svého času nedostatek, dostalo se jim té cti, že byli pozváni samotným králem. Ten jim zdělil obrovské tajemství o ztrátě amuletu z korunovačních klenotů, který měl samozřejmě kouzelnou moc a pomáhal v království udržovat tu správnou bojovou náladu. Nyní byl extrémě potřeba, neboť cizáci se chystali nás napadnout a atmosféra byla takříkajíc napjatá. Kdyby se to rozneslo byl by s morálkou konec. A tak byli čerství absoloventi akademia vyslaní na svou první výpravu.
Radu kudy dále mohl jim údajně poskytnout bratr představeného akademie žijící toho času ve vsi vindaloo. Zrovna když tam dorazili, strhla se tam bitka a dotyčný byl unesen. Tož chodci šli sledovat zločince, ostatní vyrábět zbraně. Chodci se vrátili zle pochroumaní, ale místo pak večer našli. Bohužel se celá skupina chovala tak nešťastně, že se záchraná výprava změnila v jatka a hlavním chodem byl zachraňovaný objekt. V táboře i zemi nastala skleslá nálada a nikdo nevěděl co dále.
Naštěstí kouzla neumírají a tak se podřilo vyvolat posmrtny odkaz onoho muže. Bohužel se objevil pouze na kratko (do svitani), museli kluci tedy v noci v lom se navratiti, velky oheň vyrobiti ,tento návod si přečísti a do kuropění odkaz vyzískati. To se dvěma družinkám povedlo a tak se dalo vesele pokračovat dál.

  Protže to nějak nestíhám a navíc si nepamatuji co se dělo, máte tady zbytek foteček na hromadě, s minimálními popisy.
Kdyby k tomu někdo náhodou chtěl něco napsat, bude vítán.

  Když jsme tak poctivě cvičili boj, museli jsme si ho i vyzkoušet v praxi. Boj to byl lítý a nelítostný, přesto podle všech pravidel. Navíc ti co nebojovali pořádnou atmosféru svým pokřikem a bubnováním vytvořili.

CTH
Pár obrazků z přípravy etapy – „Za trest“ – je vidět že i s tím si dali roveři záležet

Během pokračování CeloTáborovéHry jsme si užili spoustu napínavých okamžiků, například při překonávání vodních překážek, ale hlavně pak vlčata při přenocování mimo tábor. Kdy byli tak vyjukaní, že málem ani neusnuli. Myslím, že kdyby potkali nějakého ubohého turistu, umlátili by ho během pár vteřin.

Kdo zemřel musel se jít oživit. Bez baterky. Údolím potoka. Z rukou oběšence!

Družiny představili své vlajky, pokřiky, a další náležitosti a pak již byli oslepeni a vydali se na cestu.

Ale užívali si i zábavy, například kasíno nebo pečení kuřat

Další zábavou bylo soutěžní odpoledne. Konaly se zápasy včetně sázek na vítěze, táborů fanoušků a hlasitého povzbuzování, z čehož někteří až ochraptěli a nemohli se tak plnohodnotně zúčastnit večerní soutěže ve zpěvu.

Závěrem CTH byl tradičně puťáček. Bohužel před ním dorazilo varování před přívalovými dešti. Rozhodli jsme se to risknout, ale štěstí se nás skutečně nedrželo. Jedna družinka zbloudila a zatímco ostatní již stavěli přístřešek, museli jsme si ji jet vyzvednout z rukou policie, kterou na sebe nechali zavolat a které přidali jako bonus Rohlíka. A tak jsme prožili nejhorší bouřku v policejním autě, zatímco kluci pod megapřístřeškem z celt. To ovšem poctiví policisté netušili a tak se nás báli v lese zanechat. Nabídli nám odvoz na hranice okrsku, ale když jsem podotknul, že raděj budeme v přístřešku než někde uprostřed lesů na silnici, postupně se svého plánu vzdali. Tak nás nakonec odvezli na stanici, kde kluci vytvořili klubko spících těl. Do tábora jsme se s jako poslední dostali až před čtvrtou ráno. Závěr hry se tak musel odložit na další noc.

  Každý den začínáme rozcvičkou. A protože jsme skauti, tak se na ní moc neoblíkáme. Občas Ondra připraví nějakou zajímavou legendu, jako třeba blondýny

Kromě rozcviček se věnujeme rozvíjení tělesné zdatnosti téměř pořád. Ať jsou to různé podivné cviky, nebo obyčejné i neobyčejné sporty

Svou fyzickou i psychickou odolnost si kluci trénovali v naší oblíbené tůňce a jejím okolí

V druhém týdnu si skauti vyrazili na puťák. K jejich překvapení se brzy ráno odněkud vynořil Spirit a ještě spícím klukům vysvětlil kam se maj okamžitě dostat. Ačkoliv jejich obličeje nevypadali chápavě ani potěšeně, Spirit zaplul pro věci a klukům nezbylo, než se pomalu trousit k udaným cílům.
Protože jsem na puťáku nebyl (a ani bych díky svému stavu bejt nemohl) další už jen z doslechu. Podle kroniky pořád jen žrali a pořád měli hlad. Podle Spirita byli hrozně žravý a téměř okamžitě sežrali zásoby na celej puťák, vyžrali Spiritovu chatu i od hmyzích škůdců a hnali se na snídani daleko do krámu, který tam ovšem nebyl! Vzpoura byla zažehnána jen za cenu příslibu úplatku ale údajně se uvažovalo i o kanibalismu takže to vlastně dobře dopadlo.
Na puťáku se věnovali kluci i kultuře a to v to nepočítám pochybné písničky a básničky o špendlíkových hlavičkách apod. Na závěr zkusili přepadnout náš tábor, což se jim skvěle povedlo, jen mě štvali, že při tom tak řvali a nemohl jsem spát. Puťák se jim líbil a to je to nejdůležitější.

A ještě pár fotek co se vytvořilo tak nějak průběžně

Pohled na tábor a okolí, návštěvák, balení a pár zbylých fotek

Máme hezký tábor uprostřed přírody. Občas z ní i něco vyfotíme.

Na návštěvní den připravili kluci program pro své rodiče. Ti měli možnost vyzkoušet pár zajímavých disciplín. Taky jsme uspořádali regatu, kde se představili opravdu zajímavá plavidla. Večer pak byla FireShow a samozřejmé posezení v týpku. Jediný problém byl s jídlem.

Účastníci regaty – rodiné klany

Regata

FireShow

Roveři na tomto táboře dělali mnoho zajímavých věcí

Všechno končí a tak nás čekal návrat do civilizace. Bohužel nám na balení pršelo, a tak byly trochu problémy.

Teda ještě malá poznámka na závěr:   Na konec nás opustili Blesk a Moskyt, neboť jeli na závody Xterra. Nás samozřejmě potěšilo že obsadili ve své kategorii 1.(Blesk) a 2. místo (o dvě sekundy za sebou). Ač organizátoři stále slibovali, moc fotek nevydali, přesto se z toho mála povedlo jednu ukořistit.