Tento tabor mel byt v mnoha ohledech zvlastni, a to take byl. Predne jsem jeli v netradicni cas na netradicni misto. Z tolika skazek z rodicaku nam vsem skoro zname taboriste u obce Damnov nam bylo laskave propujceno i s vybavenim, ale pak se to nejak posunulo, takze termin byl o tyden pozdeji nez obvykle. Uz z obhlizeciho vyletu se nam to misto libilo, ale nektere problemy byli jiz predem zrejme. Domluvili jsme rovnez co si pujcime, a co si budeme muset privezt. Cestou zpet jsme si pak diky kamionu, ktery asi 2 minutky pred nasim prijezdem prehlidl uzaverku a prejel vozik se znackami nacez se uplne otocil, docela dlouho postali na dalnici, ale nakonec jsme v poradku dojeli. Jako reakci na ne uplne vhodne koupani a rovne herni plochy, nejaka chytra hlava (a jinak o ni ani mluvit nemuzu) vymyslela, ze si vezmeme kola. Vetsina prekvapive souhlasila. Uz na cykloschuzce, kterou jsme pro seznameni s detskymi koly vymysleli, jsme se docela pobavili, a tak se to zdalo jako dobry napad. Myslim, ze to tabor docela ozvlastnilo, a rozhodne to nebylo na skodu. Vetsinu kol jsme tam odvezli s Ondrou jiz predem jejich oktavkou, protoze by se nam nikam nevesli. Pri tom jsme si take prohledli tabor ve funkcni variante.
Nekteri jedinci byli jiz na taboristi z rodicaku, jini meli teprve dorazit a kuzle radeji opet onemocnel, a tak nas na srazu bylo min nez na dvoudeni vypravu. Musel jsem podotknout, ze je to opravdu smutne, ale pak uz nebyl cas neco resit a muselo se nakladat a vybrat vsechny papiry atd. Na nadrazi se pripojil jeste blesk, a tak jsme nakonec dostali i skupinovou slevu 🙁 Cestou jsem si jeste uvedomil, ze jsem nechal taborovou kasu s vetsinou penez doma, a tak se chudak Rohlik musel vracet z dalnice na hlavak, kde Tadeas tak tak dobehnul vlak abych mu stihnul predat klice. Vlak byl narvany, jak uz to o prazdninach byva, ale podarilo se nam po case premluvit pruvodci, aby nam otevrela mistenkove kupe. Stejen jsme s Furou zustali v ulicce, takze to asi s tim poctem zas tak hrozne nebylo. Docela pobavil jeden mladik, ktery byl pro cestu vlakem na festival vybaven rybarskou stolickou, takze si mohl sednout kdekoliv. Po prestupu v Plzni nas cekala jeste vyluka, takze jsme kousek jeli nahradnim autobusem. Pri tom nas prvne privital casty jev tohoto tabora a to destik. Vystupovali jsme na stanici Oselin, ale asi se tomu jiz brzy bude rikat zastavka. Cestou podle potoka na taboriste jsme si popovidali s mistnim starousedlikem Kreckem, ktery tu prebyva uprostred lesa v malem sroubku. Na taboristi bylo jeste par lidi z rodicaku, a tak jsme si popovidali a prevzali jeste nejake veci, co by se nam mohli hodit. Taky jsme se uvitali s klukama, kteri tu na nas jiz cekali, a hned jsme je pro jistotu zamestnali. Protoze stany jiz staly, tak jsme se akorat nastehovali a vrhli se take do prace. Kopali jsme odpadovku, delali drevo a hlavne jsme zacali cistit potok od bahna pro nase vodni veledilo. Rozhodli jsme se totiz postavit tunku, a bylo jasne, ze to nebude pracicka na chvilku. Ondra s Rohlem zatim objizdeli mistni obchody, aby zjistili kde co a jak. K veceri jsme dali burtiky na ohynku, coz je docela vdecna zalezitost, neb chlapci se griluji radi. Pak se jeste vecer trochu povidalo, a protoze jsem byl hodnej, tak bez hlidek a za mirneho bubnovani destiku na celtu pomalu usinalo.
Rano jsme se probudili do priserne zimy. Toz jsme se zahrali rozcvickou 🙂 a sli se posilnit snidani. Rohlik nas letos rozmlsava, meli jsme chlebiky s lucinkou a zeleninou. Po tomto nalezitem posilneni nas opet cekalo spoustu prace. Pokracovalo s drevem a tunkou, zkouseli jsme postavit nase typko a samozrejme se uklizelo. Pocasi bylo takove forove. Vzdy kdyz jsme vylezli ven, zacalo prset a tak jsme casto zase zalezli. Jen na tunce se pracovalo nepretrzite, neb tam byla voda stejne vsade. A i drevo slo delat, protoze pri tom se clovek pekne zahreje. Pri priprave vecerniho ohne se zkousela i uzasna metoda stipani dreva pomoci drevenych klinu. Blesk s Tadeasem pry ke klinum ziskali takovou naklonost, ze si je i pojmenovavali. Postupne zacal tabor vypadat tak jak mel, jen s tim ohne byl problem, protoze vlhko lezlo uplne vsude. A tak byl ohen nakonec odlozen a probehlo pouze male zahajeni v typku. Pak nejaka kytara a vetsina pada unavou do spacaku velmi brzy. A to je teprve zacatek, uvidime jak budou cili v dalsich dnech. a prsi a prsi …..

V pondeli nas, krome jiz tradicni zimy a deste, cekalo taborove zahajeni etapove hry. Byla to takova vzajemna honicka v tezkem terenu v lese. Pri nastupu jsme se trochu pobavili marnou Tadeasovou snahou o vytazeni vlajky, nebot lanko bylo prilis napnuto, a at tahal jak tahal, nejak to neslo, az si prstiky popalil. Taky jsme se seznamili s novym taborovym problemem a to s mysma, ktere najednou byly uplne vsude. Predchozi turnusy s tim problemy nemeli, nebot meli zasobu psu, kteri byli schopni hlodavce udrzet v uctive vzdalenosti. Velmi brzy ale prisly potvory jedny na to, ze nam takovato vyhoda chybi, a pustili se do nasich zasob. Tim zacal souboj, ktery ukoncil az nas odjezd. Rohlik rychle koupil pasticky, ale nijak moc je to nezastavilo. Nocnim hlidkam, ktere jsme ode dneska drzeli v poctu tri na noc, tak pribyla nova povinost a to vynaseni mrtvych mysi a opetovne nastrazeni pasticek. Nekteri s tim meli problem, ale postupne si zvykli. Po uvodni etape bylo rozdeleni do druzin, nasledovalo vymysleni pokriku, jmen a vyroba znaku. Rozumnejsi skupinky volili znaky barvene, jine zkouseli vypalovat hrebiky. Nakresleni carecky o par milimetrech na jeden rozpaleny hrebik bylo zoufale, ale musime jim priznat vytrvalost a pochvalit je za zdarne dokonceni dila. Po dobrem obede – testovinach s kurecim a omackou – pokracovala stavba hraze, ziskavani dreva na obrovsky ohen a dalsi prace. Rozdelili jsme take funkce, aby kazdy nejakou mel. K veceri jsme si dali oblibeny smazacek, vsem moc chutnalo a tak vladla spokojenost. Zcela prekvapive zacalo zase prset, takze ani dnes se taborak nekona, misto toho se hral Beng. Nekteri se snazili ulovit mysku vzduchovkou, ale zpocatku se moc nedarilo. Prvni zassah zaznamenal Moskyt a byl na to patricne hrdy.

Rano? Tradice ZIMAAAAAA. Zacina se nam to nelibit, ale nenadelame nic. Rohlik nas alespon uklidnuje, ze zima je uplne vsade, ne jen tady. Rozcvicka je samozrejme za kazdych podminek. Po snidani jsme se rozhodli vyzkouset kola a vyrazili se podivat do Damnova. Je pravda, ze s nekterymi stroji si musel Ondra hodne pohrat, aby je dostal do dostatecne provozuschopneho stavu. Po ceste se projevovali ruzne zdatnosti a zkusenosti a take kdo si rad na kole hraje. Nektere jedince jsme vyhecovali i do prejizdeni lavky ve vsi, ktere byla uzka asi deset centimetru. Nutno rici, ze se to i darilo, ale bez nasi pomoci, by asi bylo i par urazu. Presto hodnotim jejich odvahu, protoze to rozhodne nebylo snadne. Take jsme hrali oblibenou hru, co Ondra predstavil jiz na cykloschuzce. V uzavrenem kruhu se vsichni pohybuji na kole, a snazi se zustat posledni, kdo se nedotkne zeme. Je to docela legrace a bavili jsme se moc dobre, nez nas vyhodili mistni, ze pry delame hluk. Tak jsme se seznamili jeste s mistnim wallridem, kde si vsichni vyzkouseli, jake to je jezdit po zdi misto po zemi. Nekterym to i pekne slo. Zkontrolovali jsme fotbalove hriste a obdivovali nadrz vedle, ktera by se prazdna jiste velmi hodila na brusleni. Po navratu jsme si jeste trenovali skakani na kolech, protoze sluzba porad jeste smazila bramboraky. Po chvilce treninku byla vetsina schopna preskocit alespon cihlu.

Po polednaku byla dalsi etapa, ktera v podstate sestavala se sbirani papirku ve velmi velmi narocnem terenu. Behani mezi porezanymi kminky nahazenymi v silene zmeti pres sebe bylo opravdu velmi narocne a proverilo sikovnost nasich skautiku. Nikomu se nic nestalo a i spousty uspesnych ulovku meli, a tak si mohli za odmenu nejake stromky odnest do tabota na topeni. Pak se pokracovalo v hrazi, priprave ohne a vyrabeli se postele do typka. Kazdy totiz mel svuj stan, ale kdyz chtel, mohl spat v typku. Postele ale byly jen v malem, kde spali kluci uz od rodicaku, a v druhem malem, ale ty byli prilis vysoke. Konecne chvilku neprselo, a tak se konecne mohl uskutecnit ohen. Kluci pripravili opravdu velky a pekny ohynek, ktery po malinkem zavahani take krasne horel, a nas donutil usoupit par kroku zpet. U ohne se pak zpivalo, povidalo a blbnulo dlouho do noci. A kdyz uz to vypadalo, ze bychom mohli jit spat, nastala oblibena druha vecere a po ni dostali chlapci vrazedne choutky a vydali se na lov. Pomalu se zacina soutezit, kdo ulovi vice ubohych mysek, ale nasim potravinam to stale nepomaha, a mizej a mizej.