Tak jsme se chteli na tabor podivat nekam jinam, ale bohuzel se to nepovedlo. A tim zacala Expedice Alpamayo
Po nejake dobe se nasi expedice zucastnila i slusna davka dorostu, presneji 11 vlcaku (ale 2 uz postupuji ke skautum) a 4 skauti. Nakonec i vedeni vypravy bylo v slusnem poctu a to cele nam davalo dobre sance na zvladnuti naseho cile.
Shromazdili jsme dostatek proviantu i materialu a uschovali jej v nasi klubovne. A pak nastal ten den, maminky nabalili spoustu sladkosti i slanosti, rizecku, buchticek … a cesti skautici se vydali zdolat jednu z nejkrasnejsich hor, slavnou demony obydlenou a mistnimi indiany bedlive strezenou Alpamayo.
A zatimco my jsme volili tradicni cestu po zeleznici, ktera tentokrat fungovala rychle a spolehlive, veci byli poslany predem s nasimi nejschopnejsimi jedinci, aby nam pomohli v preziti v nehostinne pustine jizni ameriky. A ac nas trosku potrapil destik, nas to znicit nemohlo a brzy jsme budovali tabor na nasem oblibenem miste. A protoze jsem sikovni a vyuzili jsme trosky zde zanechane predchozi expedici, netrvalo dlouho a vsichni meli zarizene utulne stany. Jen v indianskem typku zas az tak utulno nebylo, ale kdyz uz se objevilo v techto krajich, tak jsme s nim nepohrdli a i pres zaplavu koure v nem vyborne burtiky na ohynku opekli. Dokonce i ti jedinci, co pry tuto oblibenou potravinu nejedi si nakonec pochutnali a tak byla nalada vyborna. Jen Dalibor jako vzdy delal problemy, a jeste k tomu mel nejake reci, ale nikdo ho ve skutecnosti neposlouchal, takze nam to nemohlo naladu zkazit. Uvodni fotbalek jsme museli zvladnout jeste bez branek, protoze byly nejake male, ale snad jim destik pomuze a trosku vyrostou. Zpev s kytarou jsme se pokusili vylepsit vydanim expedicniho zpevniku, coz se sice trosku povedlo, ale ucta mladeze k tistenemu slovu se projevila naplno tim, ze jsme jeste par dni sbirali jednotlive stranky rozlitane vsude po okoli. Nevazite si prace jinych, tak mate smulu, zazpivame si sami a vy to umet nebudete.
A porotoze jsme v nebezpecnem prostredi, museli jsme uz prvni noc rozestavit hlidky, nastesti ale nikdo ve spacaku nezabloudil, a tak noc probehla klidne.

Rano jsme zjistili nemilou vec, nase vlajky jiz nejsou co byvali a tudiz nemame co vyvesit na stozar. Nastesti si umime poradit a tak jsme to zachranili vlajkou jineho expedicniho mista, tedy Tibetu. A protoze nam pocasi prilis nepralo, museli jsme si udelat velke zasoby dreva. Program byl destovy, ale kazdopadne vtipny. Nebali jsme se ani priblizit k rybniku, ale zatim jen na kukacku, nikomu se do vody moc nechtelo. K opdolednimu se sice pocasi trosku umoudrilo, presto jsme radeji zahajovaci ohen udelali v typku, i tak to bylo dobrodruzne. Po ohni si nasi zelenaci vyslechli nazory starych zkusenych horolezcu, kteri za ne za vsechny rozhodli, ze Alpamayo je uzasny cil. Ani varovani „Vsichni tam umrete“ je nepresvedcilo. Tadeas mel pocit, ze Dalibor jako zdravotnik se celkem nudi, a tak predvedl malej pracovni uraz, ale za to s velkym zajmem publika. Ty hyeny (rozumej skauti) se vsechny chteli divat a to jich minimalne pulka krev nesnasi. (Vysvetleni od zucastnenych osob: Krev mi nevadi, kdyz neni moje, nebo kdyz ji nemusim resit. – Jak podle ) Tadeas je ale tvrdy chlapec, a tak si z toho nic nedelal, pily se pustil a dokonce pak i pracoval. Pri priprave k obedu jsme jiz nevydrzeli a ac nebylo nijak teplo do rybnicka jsme se ponorili. Neb pravy skaut ma vodu rad a nezalezi na pocasi teplote ci rocnim obdobi. A k obedu pak masicko se spenatkem, mnam mnam. Pak samozrejme nejoblibenejsi cast skautskeho dne, tedy poledni klid. Samozrejme krome sluzby, ta si uziva myti nadobi, a to zase patri k nejmene oblibene casti celeho tabora. Kdyz jsme se dostatecne vyklidnili pohrali si her a pobavili se v klidku a pohode, nastala podivuhodna zmena. Zatimco pred obedem jsme se jeste koupali, ted najednou se nevlikali rukavice a kulichy, jen slunecni bryle korespondovali s letem, i kdyz s pocasim uz tolik ne. A tak jsme se vydali na cestu. Nebylo to jednoduche, nejprve se zorientovat v bludisti a najit si partaky, to vse ale mlcky. Obzvlast Kozlikovi posunky a znechucene vyrazy kdyz mu nekdo nerozumnel byli opravdu povedene. On i Jimmy celkem exceloval. Obcas byl problem vubec listky z lana dostat, ale tak to ma byt, izolepa vse zachrani. Nasledna cesta po azimutech dzungli ciziho mesta dovedla casti nasi expedice k zasobam. No a k veceru krome trosky boje, abychom byli pripraveni na vsechno, jsme se opet pustili do fotbalku. A pak samozrejme koupani, typko, vecerka, hlidky …

Stav na konci tretiho dne: Expedice pripravena vyrazit do pustin plani dzungli a na konec i do hor.