Ráno tradičně budíček, rozcvička, koupání, snídaně, nástup. Potom nějaké praxe, abychom se také trošku něco naučili. Třeba šifry aby kluci odpoledne moc netápali. Pak oběd oblíbené kuřecí s nivou. A pak to na co jsme se dlouho těšili. Představení indiánů, jejich kostýmů, klanů, totemů a válečných tanečků. Apačího Krtečka si zapamatovali všichni a hrdinské Vojtovo vyprávění o tom jak ve třech letech zabil šavlozubého berana čímž si vysloužil indiánské jméno zas všechny pobavilo. I některé tanečky se vyvedli, i když ještě měli drobné potíže se synchronizací. Ale to se postupně v průběhu tábora zlepšovalo. A scénický tanec o vraždění poníků potěšil každé oko, s vyjímkou smozřejmě Pinkyho a byl zahraný s pravým a nefalšovaným nadšením. Pak kluci vyrazili na výpravu do blízkého okolí tábora a my s napětím čekali, kolik jich zabloudí. Ale kluci jsou šikovní a byli dokonce rychlejší než jsme čekali. Tak zbyl i čas na nějaké hříčky a fotbálek. A protože jsme věděli, že v noci přijde přepad, podnikli jsme přípravné kroky. Za geniální považuju nachystání našeho kostlivce do jídelny jako falešnou hlídku, ale bohužel si ji přepad ani nevšimnul, neb se do tábora pořádně nedostali a byli díky Mojmírovi odchyceni prvně ještě v lese. Následně pak chyceni Skřřetem, který byl po večerním výletě příliš unaven a rozhodl se raději přespat v jídelně. Po té co si odlovil svého přepadníka, s pocitem dobře odvedené práce si šel zase lehnout. Nám nastala práce s chytáním dalších jedinců a hlavně s jejich svazováním, o což výslovně žádali. Ale protože v tom nemáme praxi, nebylo to jednoduché. I když ke konci je vázal i Krteček. Nejnáročnější ale bylo ohlídat naší omladinu aby za nimi neutíkali do lesa a drželi strategické pozice, protože jsou naši chlapci bez pudu sebezáchovy. Po hodině a půl a naskládaných 8 zajatcích kolem stožáru, které jejich kamarád zkoušel udusit dýmovnicí, nás to přestalo bavit a akci jsme ukončili. Teda kluci by blbnuli klidně do rána, ale co program a tak.