Sešli jsme se netradičně až v sobotu na Smíchovském nádraží v této sestavě: Bachor, Žvejk, Tadeáš, Marek, Mamut, Fura, Kůzle, Martin, Ked; dokoupili jsme zbytek potravin a vlakem jsme jeli do Srbska odkud  jsme se vydali směrem na Hostim a dále na svatý Jan pod skalou. Cestou jsme potkali oslíka v ohradě a v Hostímě Kedova tátu který tam stavěl přístřešek pro koně.

Na smíchovském nádraží	Oslík kousek před Alkazarem v ohradě	Oslík
Cesta podél potoka na Hostim	Svatý Ján pod skalou	Odpočinek a první svačinka u kostela
Jdeme směr Hostim	Pauza v kopci ke kříži na skále	U kříže na skále
ptačí pohled  na sv. Ján

Když jsme vyšli až na kopec potkali jsme nově vytvořenou trať na důlní vozíky a téměř kompletní kolejiště které již vede až k základně paraple. Na parapleti jsem nebyl asi od roku 98 takže jsem docela koukal jak se to tam změnilo, hlavně dlouhé kolejové tratě.

Jé vozejčky	Důlní vozíčky jsou dle Fury i docela pohodlné
No není to tak hrozné přehodit vyhybku	Téměř kompletní foto u obří řehtačky (nebo co to vlastně je)	Šibeniční vršek
Důlní vláček	Paraple velká budova u základny

Dali jsme si obědovou přestávku a zahráli jsme si prapory a vydali jsme se na Ameriku

Prapory	Prapory	Cesta směr Amerika
Cesta směr Amerika ještě nás čeká jedno údolí

Cesta dolu do lomu byla dosti prudká a s batohy se lezlo po rukách nohách i dalších končetinách dosti obtížně. Naštěstí jsme později objevili cestu která je dosti pohodlnější. Schovali jsme si batohy do štoly a šli se podívat na malou Ameriku chvíli jsme chodili po lese a tápali kde vlastně je ale brzy jsme jí našli. Docela jsem se divil že k ní vede turistická žlutá stezka kterou sem ani neměl v mapě. Obešli jsme celý lom koukali jsme na proudy turistů a pak jsme se uchýlili zpátky do lomu kde jsme nebyli ani slyšet ani vidět. Navečeřeli jsme se a pomalu zalehli protože začínala být opravdu zima. Kolem třetí v noci jsem zahlásil:,, to fakt nejde“ vzbudil sem i další klepající kosu pořádně jsme se oblékli a pak sem konečně pořádně usnul.

Cesta dolů do lomu kde budeme tábořit	Kudy dál?	Už jsme konečně tady
Bachor našel luxusní brýle	Koukáme na malou Ameriku	No voda tam je nikdo jí nevzal
opékání večeře	luxusních chobotniček akorát trošku smrděli po játrech	Opékání večeře

Ráno byla opravdu vlezlá zima ale jelikož se měnil čas tak bylo jedno kolik je hodin, hlavní bylo že nahoře v lese už svítilo sluníčko takže jsme se vyrazili na rozcvičku a nasávat teplo od slunce. Posnídali jsme chlebík s džemem někteří i jako topinku s džemem. Sbalili jsme věci a vyrazili směr Mexiko a Velká Amerika

Studené ráno	Rozcvička	Odchod
Pro vodu ve statku	Mexiko	Odchod z Mexika
Velká Amerika	Přecházení potoka	Přecházení potoka

Po přebrození potoka jsme šli kolem dubu po červené až ke hradu Karlštejn který jsme proběhli docela rychle protože tam hrozně moc turistů a  němců kteří říkali ,,Ja ja das ist maine burg“ tak jsme prošli kopcem až ke konci lesa kde jsme uvařili oběd špaget bez soli s množstvím sýra a kečupu. Po obědě jsme hráli Bleskovu etapovku v podání Tadeáše. No a jelikož jsme měli kratší den tak jsme pak hned vyrazili na vlak ale místo plánované Řevnice jsme seběhli hned dolů do Zadní Třebáně. Kde jsme skočili na vlak a hurá na Smíchov. Na nádraží jsme dali pokřik a rozjeli jsme se k domovům.

Odpočinek po obědě

Bleskova etapa v podání Tadeáše