Tábor 2014 – Indiáni

Letošní tábor byl v mnoha ohledech zvláštní. Po delší době jsme jeli jinam než do Čekanic a to na vypůjčené tábořiště v Sejcké Lhotě. Tábořiště to bylo pěkné i když na nás poněkud předimenzované. Tedy bylo všude strašně daleko. Ale jinak fajn. S tím souviselo i ubytování, kdy jsme spali v týpkách a po družinkách. A další novinkou pak bylo, že jsme měli všichni kola.

To nás motivovalo i k tomu, že jsme část cesty na tábor jeli na kolech, tedy alespoň skauti. Už cestou přes Prahu jsme byli o něco pomalejší a tak nám pan průvodčí sdělil, že jsme přijeli pozdě a že už nás do vlaku nevezme. A tak jsme museli hodinku počkat na další. Zde jsme se museli rozmístit do třech vagonu, ale dojeli jsme v klidku až do Pikovic. Zde jsme si užili sjezd k řece i přejezd přes most, ale kopeček na druhé straně nás hned na začátku dost prověřil. Některým jedincům dokonce Jonáš vezl i kolo. I tak jsme byli na kopečku dost vyčerpaní a zároveň i bez pití, což v ve vedru které panovalo nebylo nijak veselé. Naštěstí po cestě byla chata na kterou jezdil Tadeáš a tak jsme měli kde načerpat novou vodu. Po sešupu k Vltavě jsme se zastavili na koupačku, ale voda vytékající z přehrady je opravdu ledová. Pak jsme pokračovali údolím Kocáby včetně jejich vtipných brodů. Někteří se zde opět koupali, ale většina projela bez nehody. Postupně jak některým jedincům docházeli síli jsme nabírali stále větší zpozdění a tak jsme na tábořistě dojeli až pozdě odpoledne. Po cestě ještě Zebra zvládnul rychlo opravu pneoumatiky, čímž se pasoval na vrchního kolomechanika tohoto tábora.

Když jsme se dostali na tábořiště,  museli jsme jsme obdivovat kamna, která mezitím kluci co jeli auty postavili, a pak jsme se pustili do stavby týpek. Protože to zas tak často neděláme, museli jsme to nejdříve trošku vychytat, ale byli jsme čím dál zručnější a pak už to šlo celkem v pohodě.

V neděli jsme pak dodělávali týpka, nechali jsme velkého ducha rozdělit kluky do rodů, začali nám služby, hlídky a vůbec běžný táborový život. Ti co nespadali do kategorie Indiánských žen si také nechali upravit svůj účes, čož vzhledem k ne úplně dobré funkčnosti jednoho ze strojků bylo lehce napínavou akcí. I tak jsme vytvořili na zemi slušný koberec z vlasů.  Akorát blesk šel na bleskovku, a vypadal pak ještě výhružn2ji než obvykle. Také jsme si zahráli nějaké hry a připravili zahajovací oheň. U něj se pak konala i schůze indiánské rady starších, kde jejich stařešina ve vztaku všechny proklel a vyvolal zlého ducha, který nás pak celý zbytek tábora strašil.

V pondělí jsme kromě další práce stihli už i první část etapové hry, kterou nezkazil ani drobný deštík. Prémiová možnost zakoupit poníka, který svou pravou hodnotu projeví až na konci připravila jednu z družinek o výhru a zapsala se do jejich myslí na tolik, že dala jméno celému jejich rodu. A protože etapovka se hraje v kostýmech, mohli jsme poprvé obdivovat moc pěkné oblečky které měla většina z kluků připravené.
Večeři jsme již uvařili na našich nových kamnech a ozkoušeli tak jejich funkčnost. Topjej pěkně, jen je potřeba se o oheň v nich pořádně starat. Než si to zažijem, asi bude párkrát jídlo se zpožděním.

V úterý se nám podařlo konecně sehnat materiál na proutkové postele, a tak jsme se pomalu začali učit jak na ně. Začala se plnit tradiční odborka otužilce a také nový Mamutův projekt – Svalouš.  Všude kolem tábora byly ošklivé přívalové bouřky, ale na tábořistě spadlo jen pár kapek. Takže nic nebránilo držet se nadále plánovaného programu. Vyzkoušeli jsme herní území a myslím, že bylo velmi zajímavé.  Dali jsme si oblíbené přístavy, což nám umožnilo si jej řádně prolézt.  Pak také pár her na louce a konečně jsme stihli i fotbálek, na který doteď vždy byla už příliš tma, a večer nějaké to zpívání v týpku.

Ve středu pokračovala etapovka zkouškami bojovníků kde museli kluci prokázat sílu, odvahu, zručnost a další schopnosti pravých indiánů. Něco jsme se naučili ze skautské praxe a kluci také vymýšleli jména pro své klany, vyráběli si totemy a vymýsleli válečný tanec. Také jsme se prvně zajeli podívat na Slapy a plážička kterou nám místní doporučili byla opravdu fajnová. Voda teplá a příjemná, jen ta cesta zpátky byla moc do kopce. Což je ostatně ve vedrech které panují problém i naší tůňky, neboť než člověk od ní vyleze zpět na louku, šel by se zase zchladit do jejích ledových vod. A samozřejmě jsme to proložili zase nějakou hrou na louce, jako obvykle.

Ve čtvrtek se pak rozběhla závěrečná fáze výroby postelí a bylo vidět, že jsme se něco naučili a každá další byla rychleji. I tak nám to zabralo velkou část dne a mimo to jsme stihli jen drobné hříčky. Tím jsme vlastně konečně dokončili stavbu tábora a mohli se věnovat již jen programu. K večeři jsme prověřili kamna a usmažili si pořádnou dávku bramboráků.

V pátek jsme si dali nějaké praxe a konečně nám mohli klany předvést své jména, totemy, a samozřejmě také válečné tanečky. Odpoledne nás pak etapa zavedla po blízkém okolí, abychom ho také poznali. V noci nás pak probudil přepad Kruháků, kterých jsme kolem stožáru nakonec poskládali poměrně hodně, než nás to přestalo bavit. Dlužno poznamenat, že je objevil Mojmír při nutné noční návštěvě lesa. Skřet, který si výjimečně ustlal v jídelně, zase poté co chytil prvního přepadníka a zabránil mu v útěku pak klidně zbytek přepadu zase prospal.

V sobotu jsme pokračovali s hrami v lese, rozloučili se s přepadem, opravili si fotbalové hřiště a vydali se s člunem na Slapy.

V neděli zase pokračovala etapovka, a také jsme konečně ubytovali chlapce na postýlkách, teda některé. Začali se plnit různé zkoušky a znovu jsme obdivovali jejich válečné tance, které samozřejmě postupně nabývají na dokonalosti. Obzvlášť lov na poníka je už prakticky dokonalý

V pondělí jsme jeli na celodenní výlet. Aby byl celodenní i trasou a ne jen časově rozdělili jsme se na 2 skupinky. Počasí si konečně mělo odpustit neustálé vedro, ale zase nám to vynahradil déšť

V úterý jsme pokračovali ve skautských praxích, odpoledne zase pár her a večer byla noční etapovka kdy měli kluci konečně dozvědět jak a kde zabít zlého ducha, který je již pár dní po večerech otravoval. Ne všichni se v nočním lese, kde se ozývaly jen tajemné zvuky bubnu cítili úplně komfortně, ale nakonec to zvládli.

Další den byl čistě indiánský. Celý den jsme prožili v indiánských kostýmech různými sotěžemi a souboji. Do toho jsme se museli starat každý o své indiánské mimino, a nenechávat jej ani chvilku bez dozoru. Oběd si vytvářeli jednotlivé rody sami, z „ulovené“ drůbeže. Odpoledne k nám z nedalekého statku zavítal pan Vydra a pár koní. Vecer jsme pak na ohýnku opekli hady a zalezli do indiánské sauny. Škoda jen deště, který naše snažení odpoledne přerušil.